Vědec a popularizátor Carl Sagan byl zřejmě prvním, kdo vynesl na světlo světa ideu teraformace Marsu. Skoro půl století po jeho nápadu však Mars není o nic blíže Zemi, než byl v roce 1971, kdy Sagan publikoval svou studii řešící možnosti zahuštění marťanské atmosféry. Ačkoliv je Mars stále častějším předmětem debat kolem robotického průzkumu i pilotovaných misí - a Elon Musk proslavil ideu vybudování permanentní základny - přeměna celého Marsu na svět podobný Zemi se zdá být tím náročnější, čím více o ní uvažujeme.

Vedení americké vesmírné agentury NASA dalo zelenou unikátní misi, která bude navíc první svého druhu v historii kosmických letů. V rámci této mise by měl v roce 2034 na povrchu Saturnova velkého měsíce Titan přistát velký vrtulový dron Dragonfly (česky Vážka). Jeho úkolem bude po další nejméně dva roky provádět letecký průzkum Titanu, prokládaný řadou mezipřistání, během nichž bude dron analyzovat organické chemické sloučeniny a jiné materiály, nacházející se na povrchu tohoto měsíce. Půjde o první vícerotorový dron odlišný od jednoduché helikoptéry, vypuštěný do atmosféry jiného světa. Mnozí vědci budou v rámci této mise pracovat po velkou část svého života.

I když se hledání mimozemského života často zjednodušuje na "nalezení mikrobů", ve skutečnosti je možné život detekovat i nepřímo. Zejména v případě exoplanet se tak mluví o hledání biosignálů třeba ve formě specifických plynů, které snad budou teleskopy umět odhalit i na vzdálenost mnoha světelných let. Pro podobné pátrání však nemusíme jít jenom do cizích hvězdných systémů. Také na Marsu usilovně probíhá hledání potenciálního biosignálu ve formě metanu. Zatím však mnoho výsledků nepřineslo.

Měli jsme život na Marsu po celou dobu na dosah poměrně jednoduchých vědeckých aparatur? Možná ano – hned dvě studie z poslední doby totiž tvrdí, že relativně snadná analýza by mohla prokazatelně odhalit fosilizovaný život vepsaný do skal, popřípadě prozkoumat "podezřelé" struktury přímo na povrchu Rudé planety. Na výsledky podobných hypotetických úvah si však nejspíše ještě nějaký čas počkáme.

Jedna věc je dopravit lidi na Mars a věc druhá umět na rudé planetě žít... a přežít. Evoluční biolog Scott Solomon z Riceovy univerzity soudí, že by mohlo kolonizování vesmíru a jeho planet zapříčinit vývoj nových druhů člověka. Důvod je jasný – v cizích podmínkách by lidským kolonizátorům mutovaly geny.

Pokud chceme jednou na Rudé planetě zapustit kořeny, bude k tomu potřeba najít a extrahovat i místní zdroje vody. Zdá se však, že nedostatku životodárné tekutiny se na Marsu bát nemusíme. Nová studie s využitím radaru pronikajícího hluboko pod marťanský povrch totiž odhalila, že u severního pólu Marsu je vody možná až příliš mnoho.