Mars se krátce po svém vzniku podobal Zemi jako vejce vejci. Pravda, jeho oceány nikdy nepokrývaly většinu povrchu, ale v zásadě měl stejné šance na vznik a uchycení života jako naše domovská planeta. Problémy přišly až později. Nejprve zaniklo jeho magnetické pole. Mezitím začala marsovská atmosféra včetně vodní páry masivně unikat do vesmíru. Na obou jevech se nejspíš podepsala malá velikost a nízká přitažlivost rudé planety. Mohl tyto nepříznivé změny ustát místní život, pokud se na Marsu vyvinul nebo sem doputoval ze Země? Podle dvojice amerických astrobiologů je to celkem pravděpodobné.

Mars poutá lidskou představivost od pradávna. Z řeckých mýtů se přesunul do centra vědeckého zájmu, ale to na jeho zajímavosti nijak neubralo. Ještě před 100 lety čekali někteří astronomové, o autorech fantastické literatury nemluvě, na Marsu rozvinuté civilizace nebo alespoň mnohobuněčné živočichy a rostliny. S pokračujícím průzkumem se ovšem očekávání smrskla přes lišejníky až k pouhým jednobuněčným organismům – obdobám pozemských bakterií. 

Povrch Marsu není místem, kde by chtěl člověk strávit dovolenou. Přinejmenším bez pořádného skafandru. Velmi nízké teploty doplňuje řídká atmosféra s jen stopovým množstvím kyslíku, propouštějící smrtící záření.

Před dvanácti lety dospěla Evropa k historickému milníku – startu své první sondy k cizí planetě. Sonda dostala jméno Mars Express a jejím cílem byla, jak název napovídá, čtvrtá planeta naší sluneční soustavy. U příležitosti letošního výročí vybíráme několik výjimečných snímků, které sonda u Marsu pořídila.

Není složité si domyslet, kde přišly antarktické Krvavé vodopády ke svému strašidelnému jménu. Složitější ale bylo zjistit, odkud se jejich charakteristická barva bere. Původně byly podezřívány červené řasy, ale „viníkem“ je nakonec staré dobré železo.

S vodou na rudé planetě se to má všelijak. Dosavadní poznatky ukazují, že Mars byl před miliardami let planetou alespoň z části modrou, ale o svou vodu přišel spolu se ztenčením atmosféry.