Články s tagem: paleontologie

Před několika dny jsme na Neddu psali, že dávným vodním obratlovcům mohl pomoci na souš Měsíc, respektive výrazné přílivy a odlivy v období devonu. Z hlediska evoluce celého pozemského ekosystému bylo ale ještě důležitější osídlení souše vyššími rostlinami. A zdá se, že to bylo mnohem dřív, než naznačují roztroušení zkameněliny.

Neandrtálci vzrušují naši představivost už od svého objevu před více než 150 lety. Nic na tom nezměnilo ani zjištění, že nejsou našimi přímými předky, ale spíše "pravěkými bratranci" z postranní větve lidského rodu. Nejnovější objevy ze španělských jeskyní naznačují, že neandrtálci rozhodně nebyli takovými divochy, za které jsou považováni. 

Přechod organismů na souš bývá právem považován za velký milník evoluce. Ať už se jednalo o rostliny, houby, nebo třeba členovce, teprve s jejich přechodem na pevnou zem vznikl globální ekosystém ve své dnešní podobě. Lidskou pozornost vždy nejvíce přitahovaly osudy svaloploutvých ryb, které v prvohorách daly základ pozemským čtyřnožcům, a stály tak i na počátku naší evoluce. Záhadou ovšem stále zůstává, co vlastně naše dávné předky na pevnou zem přivedlo. Jednalo se o náhodu, byli tam vytlačeni, nebo za celým přechodem stály nějaké dosud neznámé vlivy?

Pes není jen nejstarším společníkem člověka, ale také prvním tvorem, kterého si naši předkové ochočili a vyšlechtili podle svých představ. Počátky tohoto úsilí tonou v šeru věků. Rozhodně ale nešlo o jednoduchý proces. Lidé navazovali spojenectví s vlky opakovaně a na mnoha místech, psi se ještě dlouho se svými divokými předky křížili a těsná vazba mezi člověkem a jeho nejlepším přítelem vznikala jen postupně. 

Klíště na sobě našel někdy přisáté prakticky každý. Tito drobní roztoči patří mezi nejrozšířenější krvesajné členovce na světě. Už jen pocit, že na sobě člověk hostí parazita, není nic příjemného, o možném přenosu bakteriálních a virových infekcí nemluvě. Jak ale vyplývá z posledních nálezů, "klíšťáci" nejsou žádnou horkou novinkou. Tělíčka zalitá v jantaru dokazují, že klíšťata prosperovala už v druhohorách a ráda si smlsla dokonce i na dinosauří krvi.

Zvíře může umřít různými způsoby - může se stát obětí predátora, sejít stářím ale třeba i vinou svého pošetilého chování. "Hloupým" způsobem, tedy vlastní vinou, podle vědců umírali i mamuti, konkrétně zejména mamutí samci. Samice, stejně jako je tomu i u mnoha jiných druhů, na sebe byly opatrnější a zbytečně neriskovaly.