Vznik života, původ hlavních skupin pozemských organismů či kořeny fotosyntézy patří k nejzajímavějším, ale také nejožehavějším tématům moderní biologie. Vědci se tradičně při hledání odpovědí na tyto otázky obraceli ke zkamenělinám. Z doby před více než miliardou let známe ovšem jen hrstku fosilií, které navíc není snadné zařadit. "Molekulární hodiny" založené na postupném hromadění mutací nabízejí alternativní cestu, jak datovat nejdůležitější události pozemské evoluce. Ani ty však nejsou "bez much". Tradičně navíc udávaly ohromná časová rozmezí, kdy k milníkům evoluce mohlo dojít. Autoři nejnovější studie tohoto typu nicméně tvrdí, že se jim většinu překážek podařilo překonat…

Jak vést spořádaný partnerský či rodinný život, se lidé přou, co je svět světem. Často při tom dnes zaznívají názory, že bychom se měli inspirovat v našem původním já - v době před příchodem společnosti a technologií, u našich kořenů, kdy "lidé byli ještě lidmi". Problém je, že diametrálně odlišných rodinných uspořádání se v historii objevila celá řada - vybrat z nich ten "správný model" je tak nemožné. Nová studie například naznačuje, že ani s polygamií a monogamií to není tak snadné, jak jsme si v minulosti malovali. Ukazuje se totiž, že polygamii překvapivě nepraktikovali první bohatýři, ale naopak mnohem starší a chudší lidské skupiny.

Osídlení jihovýchodní Asie představuje jedno z nejožehavějších témat lidské prehistorie. Nejen, že není jasné, kdy lidé poprvé do končin mezi Indií, Čínou a Austrálií došli, ale ani kolik různých vln lidského osídlení se zde vystřídalo a jaké vynálezy s sebou přinesly. Nad tím vším se vznáší otazník křížení s dřívějšími obyvateli z postranních větví lidského rodu, v případě jihovýchodní Asie zejména tajemnými příbuznými neandrtálců zvanými denisované. 

Na první pohled se to zdá takřka paradoxní. Paprskoploutvé ryby, které zahrnují tak různorodé tvory, jako jsou jeseteři, kapři a mečouni, už od konce prvohor kralují slaným i sladkým vodám. Přesto si ale pro sebe dokázaly jen málokdy "uzurpovat" role největších mořských tvorů – ať už vrcholových predátorů, nebo planktonožravých obrů typu dnešních kosticovitých velryb. Místo nich bychom se v těchto rolích mohli setkat s obřími parybami, plazy, savci, nebo dokonce hlavonožci. Brání snad něco paprskoploutvým rybám v evolučním "rozletu"? A jak do toho zapadají fosilie druhohorního paprskoploutvého obra Leedsichthys problematicus?

Operace lebky patří mezi zákrok, před jehož vidinou zamrazí pacientům i dnes. Tým u Miamské univerzity přesto přinesl důkazy o tom, že v předkolumbovském Peru je prováděli zdejší doktoři s překvapivě vysokou profesionalitou. Objev staví do kontextu kvalitu medicíny ve srovnání se stejným obdobím v Evropě – a připomíná, že po většinu lidských dějiny bylo naše chování tělesných funkcí značně omezené.

Byť si dnes pod pojmem "život" většina z nás asi jako první vybaví suchozemské živočichy a rostliny, souš byla na Zemi paradoxně až poslední výspou, kam se organismy vydaly. Ještě něco málo před půlmiliardou let nazpět byla souš jenom o málo živější než povrch Měsíce. Drtivá většina organismů obývala moře – okamžik toho, kterak první živočichové "přeskočili" na souš je proto ve vývoji dnešní majority života doslova revoluční. Aktuální studie, která nalezla zatím nejstarší "krůčky" prvních živočichů, posouvá počátek kolonizace souše celých 546 milionů let nazpět.