Články s tagem: psychologie

Politici, kteří si nevidí do úst, jsou voličům blíž. Je to znát napravo i nalevo, v Evropě i v Americe, prostě všude.

Nový výzkum ukazuje, že k patologickému hraní může vést i přehnaná kontrola rodičů a tlak na úspěch ve studiu.

"Den blbec" zná snad každý. Často si ale za něj můžeme sami - když ráno vykročíme špatnou nohou, vsugerujeme si, že den nebude stát za nic. A mozek to pak už jen převede do reálu - zhorší se nám v ten den paměť i kognitivní schopnosti.

Změny názorů ve společnosti mohou být opravdu rychlé. Dříve nemyslitelná přesvědčení, postoje nebo zvyklosti se mohou během jedné generace, nebo dokonce pouhých několika let, stát zcela nudnou součástí každodenního života. Jakou dynamiku ale tyto změny vykazují? Stačí k převrácení dosavadních zvyklostí na hlavu pár aktivních hluboce přesvědčených jedinců, nebo změny přicházejí spíše postupně, s tím, jak se o jejich prospěšnosti přesvědčí jinak apatická většina? Nebo snad stačí přesvědčit určité procento populace, které následně spustí pomyslnou lavinu?

Dobře si podiskutovat s člověkem s odlišnými názory může být příjemná a obohacující záležitost, někdy jde ale dost na nervy. Roli přitom hraje nejen osobnost diskutujících, ale i témata, o nichž si povídáme. Některá jsou extra výbušná, řádně stresující a pocuchají i dosud solidní vztahy.

Třebaže se to při pohledu z naší kotliny, kde nejpočetnější část populace představují lidé bez vyznání a třetina populace se pokládá za ateisty, může zdát zvláštní, ve většině zemí panují vůči ateistům zásadní předsudky. To se týká jak zemí, kde se, podobně jako v České republice, většina lidí nepokládá za věřící, tak zemí, kde je příslušnost k některému náboženství běžná či dokonce samozřejmá. Nejběžnějším předsudkem je, že ateisté postrádají pevně ukotvenou morálku, a jsou proto náchylnější k neetickému jednání. Jak běžný ale tento názor je? Vyznívá pomalu v sekulárních společnostech? A sdílejí jej i sami ateisté?