Zní to skoro jako příběh ze sci-fi románu - sluneční soustavou prolétne neznámé těleso, astronomové jej bedlivě pozorují a identifikují jako přirozený objekt. Původně se odborníci domnívali, že jde o kometu, poté o asteroid. Jenže pak těleso na své únikové dráze najednou záhadně zrychlilo! Možná jste si i vy podobných titulků v posledním týdnu všimli - tím spíše překvapí, že zrychlení Oumuamua je nejen pravdivé, ale také zcela přirozené. S definitivní platností nám totiž potvrdilo, že Oumuamua byla přece jenom vyhaslou kometou.

Alergie na prach je jedna z nejčastějších, přesto je pozemský prach oproti tomu měsíčnímu jen neškodnými poletujícími částečkami. Agresivní a ostrý prach vyskytující se na povrchu Měsíce se po vdechnutí člověkem změní ve smrtící zbraň ničící plíce a mozek. 

Je tomu už devět měsíců, co se sonda Cassini vydala do smrtící náruče atmosféry Saturnu. Ponořením do plynného obra zakončila svou dvacetiletou misi, co do nastřádaných dat zřejmě nejúspěšnější automatickou misi v dějinách kosmonautiky! O jejím vlivu vypovídá i skutečnost, že údaje získané Cassini vedou i nyní k novým vědeckým objevům. Nejnověji se to potvrdilo na objevu komplexních organických molekul ve vodních gejzírech tryskajících nad saturnský měsíc Enceladus.

Loni na podzim oslavoval svět astronomie velkou událost: Skrze pravděpodobný asteroid později pojmenovaný Oumuamua došlo na první detekci průletu mezihvězdného tělesa sluneční soustavou. Nejenže to zbořilo některé naše dosavadní představy o podobě podobných objektů – naznačilo to také, že obdobné průlety mohou být daleko častější, než jsme do té doby tušili. Není tak nepředstavitelná ani situace, kdy namísto průletu gravitační vliv Slunce, Jupitera či jiných planet mezihvězdného návštěvníka navždy lapí v našem kousku vesmíru. Nová práce možná našla právě takového hvězdného zbloudilce. 

Ačkoliv Pluto již nemá status planety, neznamená to, že nepřestává být předmětem vědeckého zájmu. Ba spíše naopak. Pozoruhodný svět nám nově odhalil více o tom, jak vznikala periferie sluneční soustavy. Zdá se totiž, že Pluto vzniklo spojením velkého množství komet. Nejznámější plutoid nám tak říká více o tom, jak komety vznikaly a kolik jich ve sluneční soustavě bylo.

Na první pohled to bude znít jako poznatek ze světa astrologie – nejnovější práce se domnívá, že Jupiter a Venuše ovlivňují dění na Zemi! Namísto vlivu na to, že blížence a štíry čeká výhra v loterii, je však impakt našeho planetárního okolí daleko hůře měřitelný. Zdá se totiž, že oba světy v řádu stovek tisíců let nepatrně, v součtu však znatelně hýbou pozemským klimatem. A zdá se, že tento cyklus sahá nejméně 200 milionů let do minulosti.