Je tomu už devět měsíců, co se sonda Cassini vydala do smrtící náruče atmosféry Saturnu. Ponořením do plynného obra zakončila svou dvacetiletou misi, co do nastřádaných dat zřejmě nejúspěšnější automatickou misi v dějinách kosmonautiky! O jejím vlivu vypovídá i skutečnost, že údaje získané Cassini vedou i nyní k novým vědeckým objevům. Nejnověji se to potvrdilo na objevu komplexních organických molekul ve vodních gejzírech tryskajících nad saturnský měsíc Enceladus.

Sobotní noc 2. června se pro obyvatele Botswany nesla v nečekaném duchu - malý, dvoumetrový asteroid totiž vstoupil nad jihoafrickým státem rychlostí 17 km/s do atmosféry a jako bolid krátce rozjasnil tmavé nebe. Nesl jméno 2018 LA, oproti většině jiných podobných těles jej však přece jen odlišovalo něco podstatného – astronomové malý objekt detekovali osm hodin před tím, než do pozemské atmosféry vstoupil. Jde o třetí případ úspěšné včasné detekce asteroidu, která by jednou mohla zachraňovat životy.  

Loni na podzim oslavoval svět astronomie velkou událost: Skrze pravděpodobný asteroid později pojmenovaný Oumuamua došlo na první detekci průletu mezihvězdného tělesa sluneční soustavou. Nejenže to zbořilo některé naše dosavadní představy o podobě podobných objektů – naznačilo to také, že obdobné průlety mohou být daleko častější, než jsme do té doby tušili. Není tak nepředstavitelná ani situace, kdy namísto průletu gravitační vliv Slunce, Jupitera či jiných planet mezihvězdného návštěvníka navždy lapí v našem kousku vesmíru. Nová práce možná našla právě takového hvězdného zbloudilce. 

Na první pohled to bude znít jako poznatek ze světa astrologie – nejnovější práce se domnívá, že Jupiter a Venuše ovlivňují dění na Zemi! Namísto vlivu na to, že blížence a štíry čeká výhra v loterii, je však impakt našeho planetárního okolí daleko hůře měřitelný. Zdá se totiž, že oba světy v řádu stovek tisíců let nepatrně, v součtu však znatelně hýbou pozemským klimatem. A zdá se, že tento cyklus sahá nejméně 200 milionů let do minulosti.

Mladá sluneční soustava byla extrémně chaotickým místem. Trvalo miliony let, než se náš současný domov dostal do stavu relativní stability, jaký si posledních několik miliard let užívá – a který umožnil i bezpečný vývoj mnohobuněčného života na Zemi. Nová práce vědců ze Švýcarska, Francie a Německa nám dává zcela nový náhled na to, jak moc byla tato perioda mládí sluneční soustavy brutální. Zdá se totiž, že minimálně jedna (spíše více) planet první generace byla zcela zničena.

Před zkonstruováním moderních teleskopů a vysláním dálkově řízených sond si lidé představovali Venuši jako rajskou planetu. Snad kvůli své jmenovkyni, římské bohyni krásy a lásky, měla Venuše hostit bujné pralesy, pravěká monstra a mírumilovné obyvatelstvo. Když se v průběhu 20. století začaly hromadit pochyby, zprvu jim široká veřejnost nepřikládala velkou váhu. Detailní průzkum s využitím dálkově řízených sond v šedesátých letech ovšem vyřkl finální ortel – Venuše je spíše peklem než rájem. Přesto si je Zemi v něčem podobná.