Před zkonstruováním moderních teleskopů a vysláním dálkově řízených sond si lidé představovali Venuši jako rajskou planetu. Snad kvůli své jmenovkyni, římské bohyni krásy a lásky, měla Venuše hostit bujné pralesy, pravěká monstra a mírumilovné obyvatelstvo. Když se v průběhu 20. století začaly hromadit pochyby, zprvu jim široká veřejnost nepřikládala velkou váhu. Detailní průzkum s využitím dálkově řízených sond v šedesátých letech ovšem vyřkl finální ortel – Venuše je spíše peklem než rájem. Přesto si je Zemi v něčem podobná.

I čtvrt roku po svém odhalení nepřestává mezihvězdný asteroid Oumuamua překvapovat. Ačkoliv je objekt už na únikové dráze ven ze sluneční soustavy, data posbíraná při jeho průletu stále podléhají vědeckému studiu. Nejnověji se tak na nich ukázalo, že pravděpodobný původ Oumuamua sahá do neznámé soustavy dvou hvězd.

Cesty do mezihvězdného prostoru si obvykle představujeme jako cosi, o co se musí aktivně snažit člověk, popřípadě jiná inteligence. Již loni jsme však skrze mezihvězdný asteroid Oumuamua dostali nápadnou připomínku toho, že hvězdné systémy si zřejmě vyměňují kosmické objekty i zcela přirozeně. Nyní máme další důkaz. Astronomové totiž detekovali první známý asteroid sluneční soustavy, který se "po vlastní ose" vydává do mezihvězdného prostoru.

Více než půl století panovaly v kosmických agenturách naděje, že bychom na Marsu mohli najít nám podobné formy života. Dnes, po řadě robotických misí, se očekávání podobného objevu na Rudé planetě nápadně zmenšila praktiky na nulu. Hledání života se přesouvá na měsíce Jupitera a Saturnu. 

Moderní astronomická měření potvrzují, že kolem velké části hvězd v naší galaxii obíhá větší či menší množství planet. Některé z těchto planet dosahují takové velikosti a vzdálenosti od mateřské hvězdy, že by bez problémů mohly hostit život. Ani vznik živých organismů se nezdá být nepřekonatelným problémem. Přinejmenším na Zemi k němu patrně došlo krátce po skončení bouřlivých událostí spojených se vznikem planety.

Při řízeném sestupu v horních vrstvách atmosféry Saturnu zanikla sonda Cassini. Skončila tím její dvacetiletá mise, která vydatně rozšířila naše poznatky o šesté planetě sluneční soustavy. Cassini nám osvětlila především mechanismy saturnské atmosféry a potvrdila očekávání kolem Titanu, nejvýrazněji však pomohla rovněž hledání podzemních mimozemských oceánů – a možná nás tak přiblížila k nalezení mimozemského života. Vybrali jsme pět nejvýznamnějších vědeckých objevů mise.