Články s tagem: Věda

Vznik života, původ hlavních skupin pozemských organismů či kořeny fotosyntézy patří k nejzajímavějším, ale také nejožehavějším tématům moderní biologie. Vědci se tradičně při hledání odpovědí na tyto otázky obraceli ke zkamenělinám. Z doby před více než miliardou let známe ovšem jen hrstku fosilií, které navíc není snadné zařadit. "Molekulární hodiny" založené na postupném hromadění mutací nabízejí alternativní cestu, jak datovat nejdůležitější události pozemské evoluce. Ani ty však nejsou "bez much". Tradičně navíc udávaly ohromná časová rozmezí, kdy k milníkům evoluce mohlo dojít. Autoři nejnovější studie tohoto typu nicméně tvrdí, že se jim většinu překážek podařilo překonat…

Mužský pohlavní chromozom Y postupem historie degeneruje a podle předpokladů u člověka jednou zmizí úplně. Čeští vědci pomohli tuto záhadu evoluce trochu více objasnit, když popsali, jaké procesy současnému zmenšování a degradaci předcházely. 

Od objevu Higgsova bosonu, k velké nevůli částicových fyziků přezdívanému jako "Božská částice", letos uplynulo již šest let. Absence navazujících velkých objevů by mohla vyvolávat dojem, že částicová fyzika od té doby spí na vavřínech - ve skutečnosti však pokračuje v katalogizaci a ověřování vlastních výsledků. Nejnověji to je znát z ohlášení dlouho toužebně očekávaného pozorování rozpadu Higgsova bosonu na jiné fundamentální částice.

Jak přesně se stravovat, dnes řeší stále více lidí. Občas přitom hledají rady v jídelníčku předků – tradičně se tak objevuje argument, že zpracované potraviny jsou teprve moderní vynález. Objev staroegyptského sýra ruku v ruce s ještě starším prvotním chlebem ale naznačuje, že komplexněji upravovaná strava rozhodně není jenom výstřelek 20. a 21. století.

Vědci objevili na starých dubech v jihomoravských lužních lesích nad soutokem Moravy a Dyje nový druh brouka z čeledi kožojedovitých. Hnědočerný brouk s rozměry dosahujícími sotva půl centimetru dostal jméno kožojed moravský, uvedla Daniela Procházková z Biologického centra Akademie věd ČR.

Ačkoliv by pojem "organické solární panely" mohl vyvolávat nejrůznější představy živých struktur z masa a kostí, vzhledově se organické panely zase tolik neliší od panelů využívajících křemík. Stále mají podobu plochy reflektující sluneční záření a pokud by jimi byla posetá louka, na první pohled by se nic neměnilo. Tedy krom ceny. Levnější organické panely by totiž teoreticky mohly znamenat revoluci v aplikované solární energetice. Nejprve však musejí s panely tradičními srovnat krok co do své efektivity. Nová čínská studie však slibuje právě takový posun.