Příliš práce škodí, to je známý fakt. Víte však, co přesně s vámi udělá přepracování? Pokud dlouhodobě pracujete víc, než je záhodno, ohrožujete tím mimo jiné své srdce. Pokud pracujete přes 55 hodin týdně, riziko koronárních onemocnění nebo infarktu stoupá o 10 až 33 procent, varují vědci z londýnské univerzity UCL.

Někdo se vzbudí v pět ráno, polednem prosviští jako rybička a únavou padne do postele okolo deváté hodiny večer. Sedí to na vás do posledního puntíku? Nebo jen nevěřícně kroutíte hlavou? Možná si naopak raději přispíte, z peřin se vyhrabete před polednem a do postele zaplujete až ve tři ráno. Pokud člověka nenutí okolnosti k něčemu jinému, s velkou pravděpodobností se zařadí do některé z těchto dvou skupin. Denní rytmy to jsou tak odlišné, že se jim dostalo i lidového pojmenování. Ranní ptáčata jsou skřivani, pozdní spáči naopak sovy. 

Každý z nás stráví spánkem života, a přesto mu téměř nerozumíme. Na první pohled by se mohlo zdát, že při něm mozek odpočívá stejně pokojně jako tělo. Nic však není dál od pravdy! Centrální část lidské nervové soustavy se při něm dostává do stavu charakteristického střídavým vypínáním a zapínáním různých částí mozku. Nejnápadnější je zřejmě střídání REM fází, při kterých se pod zavřenými víčky rychle pohybují oči a nám se zdají sny, s fázemi non-REM, které jsou daleko klidnější. Ve skutečnosti je ale celý průběh nočního odpočinku ještě složitější a neurovědci ho teprve začínají chápat.

Dbáte pečlivě o zdraví svého potomka? Dezinfikujete si několikrát denně ruce, koupelnu čistíte nejsilnějšími prostředky a podlahu pro jistotu vytíráte savem, abyste zlikvidovali všechny ty "zlé" bakterie? Pak je velmi pravděpodobné, že naopak svému dítěti zaděláváte na závažné potíže – astma, alergie či sennou rýmu.

'Ve zdravém těle zdravý duch,' tvrdí již zlidovělé úsloví a poznatky moderní medicíny mu dávají do značné míry za pravdu. Nikoho asi nepřekvapí, že je možné pomocí posilování vybudovat impozantní muskulaturu. Stejně tak není příliš těžké uvěřit, že řešení složitých hádanek a rébusů umožňuje vytrénovat mozkové kapacity. Nové poznatky ale čím dál častěji ukazují, že spolehlivou cestou ke zvýšení výkonu našeho mozku a zpomalení jeho stárnutí je překvapivě i fyzické cvičení.

Paleolitická dieta získává v posledních letech stále víc na popularitě. Na rozdíl od většiny ostatních dietologických přístupů má jasné a srozumitelné teoretické zdůvodnění: Je třeba jíst, jak jedli naši předkové v hluboké minulosti. Jinými slovy, stravovat se takovým způsobem, na který jsou naše těla evolučně přizpůsobená. Jenže jak se ukazuje, tato teorie stojí na vratkých základech.