Představte si, že byste měřili 1,7 metru a váš jazyk byl dlouhý dva a půl metru. A právě takhle je na tom maličký nektarový netopýr Anoura fistulata, který byl objeven v Ekvádoru teprve před 10 lety. Jazyk má jeden a půlkrát delší než jeho tělo, takže si mezi savci připsal primát jako "ten s nejdelším jazykem v poměru k tělu". Mezi všemi zvířaty ale obsadil až druhé místo, stále vyhrává chameleon.

Lidé v západních společnostech předpokládají, že romantický polibek je něco samozřejmého. Že to je univerzální typ chování, který je vlastní všem lidem na Zemi. Nové výzkumy ale ukazují, že v méně než polovině kultur je polibek samozřejmostí. Velmi vzácný je naopak v živočišné říši. 

Za okny nesmlouvavě žhnulo slunce. 'Tak děti, jestli chcete na pláž, musíte se nejdřív namazat,' pronesla starostlivě maminka a vytáhla tubu opalovacího krému. 'Kdo chce do vody, musí mít kůži jako ryba,' usmála se a na dlaň vymáčkla dávku čirého gelu. Ona sama se jako malá potírala bílým krémem. Ty už ale dávno patří minulosti. Teď frčí přírodní opalovací prostředky založené na rybím slizu. Zní to jako šílená vědeckofantastická povídka? Abyste se neunáhlili!

Lidstvo už od svých skromných počátků ovlivňuje všechna prostředí, do kterých vkročí. Jedním z důsledků této činnosti je, že přímo i nepřímo usměrňuje selekční tlaky působící na místní organismy. Ať už cíleně, jako například při šlechtění, nebo zcela neúmyslně tak usměrňuje jejich evoluci. Třeba intenzivní lov slonů pro kly má za následek jejich zmenšování a přibývání jedinců postrádajících kly úplně. Podobně vytváří nadměrný rybolov tlak na zmenšování těl lovných druhů a urychlení jejich vývoje.

Fenomén parazitismu není v přírodě žádnou výjimkou. Dokonce je možné, že se získáváním energie a živin na úkor jiného organismu při jejich dlouhodobém soužití živí většina pozemských druhů. Jeden typ parazitického vztahu však ani dnes svou až hororovou makabrózností nepřestává uchvacovat fantazii laiků i odborníků. Jde o parazitoidy, organismy, jejichž potomstvo se vyvíjí v úzkém soužití s hostiteli, přičemž je pomalu zabíjí až do konečného pozření. 

Každý, kdo někdy viděl kočku, ví, jak se její oči liší od našich. V noci si asi všimneme nejdříve tapetum lucidum, vrstvy odrážející světlo a usnadňující vidění za šera. Ve dne je ovšem daleko nápadnější jejich tvar. Na rozdíl od lidských se se totiž kočičí zornice díky speciálním přídatným svalům stahují do úzké svislé škvírky. Mezi zvířaty ale nejsou žádnou výjimkou. Podobné "výstřelky" mezi obratlovci nalezneme nečekaně často. Důvod těchto odlišností ale překvapivě zůstával až donedávna záhadou.