Již první zprávy a vzdálené, rozpixelované snímky Ultima Thule naznačovaly, že objekt, k němuž se New Horizons blíží, má přibližně rozměry 35 x 15 km. Tvarem pak připomíná jakousi kuželku - zdálo se, že Ultima Thule je na jednom konci rozměrnější než na druhém. Již tehdy však éterem létaly i spekulace, že by se snad mohlo jednat o tělesa dvě.

Detailnější rozbor dat to nakonec potvrdil napůl - Ultima Thule nejspíše vznikla ze dvou objektů, nyní však tvoří těleso jediné. Vyplývá to z hypotézy vzniku objektu. Cca 4,5 miliardy let nazpět se malá ledová tělesa se začala shlukovat, až z nich zbyly jenom dva větší objekty: Ultima a Thule. Ty se nakonec vlivem gravitace pomalu začaly sbližovat, až se dotkly a vytvořil finální kontaktní binární těleso. Pojmenování Ultima a Thule pro oba menší objekty je však zatím jenom pracovní.

Získané snímky jsou zatím jen černobílé a stále v relativně menším rozlišení - nynější fotografie mají rozlišení 140 m/pix, v příštích dnech bychom se měli dočkat víc než dvojnásobného rozlišení, v budoucnu pak víc než desetkrát ostřejšího. Pozoruhodné však je, že povrch Ultima Thule je narudlý až rezavý - tedy podobně jako rudá skvrna na povrchu Charon, měsíce Pluta. Ta vznikla zřejmě v důsledku sublimace metanu unikajícího z Pluta, z něhož se uvolňují těžké uhlovodíky přeměňované slunečním zářením na tholiny, tedy organické sloučeniny s narezlou barvou. Zdali však stejný proces obarvil i Ultima Thule, ukáže až další rozbor dat. 

Již nyní jsou však detaily natolik ostré, že z nich vyplývá pravděpodobná přítomnost "hrbolatého" povrchu. Nejedná se zřejmě o krátery, ačkoliv přesněji to potvrdí až budoucí analýzy. Absence viditelnějších kráterů by však opět naznačovala přítomnost relativně aktivní geologie, kterou známe i z Pluta. Bez zajímavosti není ani skutečnost, že definitivní velikost Ultima Thule v rozsahu 33 km skoro přesně odpovídá predikcím učiněným z pozorování ze Země.

Ještě není všem dnů konec

Na snímky od Ultima Thule jsme si počkali ze dvou důvodů - tím prvním je značná vzdálenost sondy. Ultima Thule je vzdálená 6,6 miliardy kilometrů, signál sondy tak na Zemi letí kolem šesti hodin. Během průletu samotného navíc sonda žádná data nevysílala - byla totiž svými přístroji natočena k tělesu, což se vylučuje s natočením antény k Zemi. První ledna proto řídící středisko mohlo veřejnosti oznámit jenom to, že sonda průlet úspěšně zvládla a získala hromadu dat. Uvolnění údajů navíc komplikuje částečné omezení provozu NASA vlivem amerického vládního shutdownu.

Krom snímků nám údaje sdělí například to, jak rychle Ultima Thule rotuje kolem své osy, jaké má chemické složení nebo jaký charakter má její povrch. V případě průletu kolem Pluta bylo například unikátním odhalením identifikování relativně hladkého povrchu trpasličí planety. To naznačuje přítomnost aktivní geologie, a to nám obratem zase říká více o složení. Vzhledem k omezené přenosové kapacitě a vzdálenosti bude posílání 50 GB nastřádaných dat ze sedmi vědeckých přístrojů trvat dalších 20 měsíců. Vědecká analýza a studie průletu tak potrvají nejspíše minimálně příští dva roky.

Ultima Thule však nemusí být poslední zastávkou New Horizons. Planetka samotná byla objevena s pomocí Hubbleova teleskopu teprve v roce 2014, tedy rok před průletem New Horizons kolem Pluta. Tým stojící za misí sondy se nyní snaží v pozorováních Kuiperova pásu najít další potenciální těleso, kterého by New Horizons mohla dosáhnout jenom s minimální korekcí své dráhy.

Zdali se dočkáme ještě jednoho průletu kolem dalšího objektu, však bude krom přítomnosti potenciálního tělesa záležet i na ochotě rozpočtových kouzelníků NASA. Mise sondy New Horizons započala v lednu 2006, během své cesty krom Pluta prolétla rovněž kolem planety Jupiter, to vše zatím vyšlo na zhruba 700 milionů dolarů.