Z přírody známe různé, nezřídka podivné, životní strategie. Na jednu stranu existují parazitické rostliny, které vysávají své zelené hostitele. Tuto skupinu zastupuje například jmelí. Nalézt můžeme také masožravé rostliny, které lapají hmyz nebo dokonce malé obratlovce. Živočichové to rostlinám "vracejí" prostřednictvím nejrůznějších forem býložravosti. Výjimkou nejsou ani parazitické vztahy založené na vysávání rostlinných šťáv nebo tvorbě hálek, zduřelých útvarů z rostlinné tkáně. Mezi nejpodivnější potravní strategie se ale dozajista zařadí nově objevený vztah mezi duby, hálkujícími vosičkami a kaňatci, parazitickými rostlinami z čeledi vavřínovitých. Přinejmenším v Americe totiž kaňatce vysávají živiny přímo z hálek a pomyslný souboj mezi zvířaty a rostlinami tak posouvají na úplně novou úroveň.

Magnetosféra je považovaná za nejvýraznějšího přirozeného ochránce pozemského života před nebezpečnou kosmickou radiací. Co však může nastat, když jednou kvůli přepólování o tuto ochranu Země přijde?

Antidepresiva, která po průchodu lidským tělem končí v odpadních vodách, ovlivňují milostné tokání špačků. Samičky, které ve stravě "zobaly" Prozac, tedy fluoxetin, přestaly být pro samce přitažlivé, a ti tak neměli důvod se o ně ucházet. Místo namlouvání na ně dokonce útočili, ukázala studie univerzity v Yorku.

Od objevu Higgsova bosonu, k velké nevůli částicových fyziků přezdívanému jako "Božská částice", letos uplynulo již šest let. Absence navazujících velkých objevů by mohla vyvolávat dojem, že částicová fyzika od té doby spí na vavřínech - ve skutečnosti však pokračuje v katalogizaci a ověřování vlastních výsledků. Nejnověji to je znát z ohlášení dlouho toužebně očekávaného pozorování rozpadu Higgsova bosonu na jiné fundamentální částice.

Nepatří mezi zvířecí celebrity, ve schopnostech si však nezadají s hvězdami populárních komiksů. Kdo? Nenápadní superhrdinové ze zvířecí říše. 

Ačkoliv debata o vypouštění oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů často přináší apokalyptické scénáře, klima není jednosměrka - stále častěji se tak mluví i o možnosti změnit zajetý kurz pomocí aktivního zachycování skleníkových plynů. Jaké jsou v tomto směru naše možnosti, a měli bychom se o něco podobného vůbec snažit?