Příroda

Při pohledu na teploměr se to možná nezdá, ale ve skutečnosti obýváme jedno z nejchladnějších období pozemského života. Zatímco v karbonu se světem táhly nekonečné džungle, v druhohorách dinosauři prospívali od pólu k pólu, a ještě během raných třetihor nebylo po zalednění ani stopy, dnes svírá polární oblasti naší planety led a sníh. Zatímco střídání dob ledových a meziledových v posledních statisících let ovlivňují hlavně změny při pohybu Země kolem slunce, výrazně delší výkyvy pozemského klimatu zůstávaly dlouho záhadnou. Nová studie ale přesvědčivě argumentuje, že za nimi stojí srážky kontinentů.

Planeta se zahřívá, ledovce tají a ostrovy položené jen těsně nad hladinou moře se pomalu začínají potápět. Dlouho se předpokládalo, že následky klimatické změny jsou otázkou daleké budoucnosti, nyní se ukazuje, že opak je pravdou. Jaké vyhlídky mají ty nejohroženější ostrovní státy?

Austrálie chce do konce příštího roku zabít až dva miliony divokých koček. Bude jim z letadel svrhávat otrávené klobásy, některé státy dokonce nabízejí za kočičí skalp peněžní odměnu. Ke "kočičí genocidě" má však pádné důvody.

Týmu amerických výzkumníků se podařilo redefinovat, jak lze nahlížet na mozkovou smrt. Podařilo se jim totiž buněčně oživit mozky 32 prasat poražených pro potravinářské účely. Zní to trochu jako kdyby výzkumníci z Yale právě vynalezli nesmrtelnost nebo v horším případě zombies - realita je však poněkud přízemnější. Daný výzkum totiž neobnovil ani vědomí ani nemá za cíl záchranu poraněných pacientů.

Člověk se sice chtě nechtě stýká s mnoha jinými živočichy, nejčastěji však jeho interakce patří dvěma druhům - domácím psům Canis familiaris a kočkám Felis catus. Zatímco psy naši předci domestikovali před 14 až 35 tisíci lety, u koček proběhla domestikace - skoro se u toho pojmu jeden až zarazí - zřejmě jenom pár tisíc let nazpět se šířením zemědělství. Tomu dílem odpovídá i odlišná povaha našeho vztahu k oběma druhům. Například zatímco psi na své jméno až fanaticky slyší, v případě koček je to o něco složitější.

Historie evolučních zákrut hovoří jasně - jak delfíni, tak i velryby byli v minulosti obojživelnými tvory. V průběhu let se přeorientovali na mořské prostředí, a končetiny tak u nich přestaly připomínat nám známé zvířecí nohy. Objev fosilií prehistorického velrybího druhu Peregocetus pacificus ukazuje, jak na tuto změnu mohlo dojít.