Energetická krize lidské civilizace působí v řadě ohledů paradoxně. Nejenže pod našima nohama rotují obří kvanta rozžhavené horniny, ale Země navíc obíhá kolem 4,6 miliardy let explodující koule horkého plazmatu, které říkáme Slunce. I přesto máme problém z obou těchto zdrojů smysluplně získat dost energie, a jsme tak závislí hlavně na fosilním palivu vzniklém z předešlých mrtvých obyvatel planety. Na Zemi však rozhodně existuje jeden druh, který "solární energii" ke svému chodu majoritně využívá – jde o rostliny závislé na fotosyntéze. Nová studie Cambridgské univerzity přispěla k tomu, abychom jejich metodu jednou mohli začít využívat v energetice i my.

Co kdybychom kvůli odříznutí škodlivé tkáně nemuseli otevírat pacientovo tělo, ale mohli skalpel "sestavit" uvnitř těla samotného? Právě tímto směrem kráčí aktuální čínská studie, které se podařilo dosáhnout pokroku na poli manipulace a kontroly nanočástic. Je to už třetí významný pokrok v medicínské nanotechnologii v tomto roce.

Chystá se první test technologií kosmického výtahu ve vesmíru! Podle japonské univerzity z Šizouky bychom se ho mohli dočkat již v polovině září tohoto roku, kdy se do vesmíru na palubě nosiče H-2B podívá malý výtah pohybující se na lanu mezi dvěma satelity. Test odolnosti materiálu je sice sympatickým vědeckým experimentem, který muže přinést zajímavá data, v dohledné budoucnosti od něj však praktické výsledky nejspíše očekávat nelze.

Psi budou v Česku od roku 2020 povinně čipováni. A lidé? Čipy pod kůží si lze vyzkoušet už teď. Přesvědčíte se, že pohybem ruky můžete ovládnout hesla na webových stránkách stejně jako své finance.

Zalyžovat si v rozpálené poušti na čerstvém sněhu zní jako nabubřelý rozmar a zbytečné plýtvání. Zvlášť v době, kdy se Země potýká se suchem a ubývajícími zásobami pitné vody. Ale zároveň to lze chápat i jako příznak pokroku, který může být nadějí do budoucna.

Ačkoliv by pojem "organické solární panely" mohl vyvolávat nejrůznější představy živých struktur z masa a kostí, vzhledově se organické panely zase tolik neliší od panelů využívajících křemík. Stále mají podobu plochy reflektující sluneční záření a pokud by jimi byla posetá louka, na první pohled by se nic neměnilo. Tedy krom ceny. Levnější organické panely by totiž teoreticky mohly znamenat revoluci v aplikované solární energetice. Nejprve však musejí s panely tradičními srovnat krok co do své efektivity. Nová čínská studie však slibuje právě takový posun.