V předchozím díle jsme si ukázali, jak vznikly tajuplné světlé skvrny nacházející se v impaktním kráteru Occator na povrchu Cerery. Výzkum jejich tvarů a složení naznačil, že za jejich vznikem musíme hledat projevy kryovulkanismu. Zvláštní formy sopečné činnosti, během které je na povrch vyvrhována směs vody, krystalků ledu, různých solí a plynů. A jak si ukážeme v tomto díle, nejsou to jediné důkazy existence kryovulkanismu na Cereře, které máme k dispozici. Jak totiž odhalil výzkum nejvyšší hory Cerery, proces kryovulkanismu je pevně spjat i s jejím vznikem.

Pod slovem sopka si většinou představíme horu, z jejíhož vrcholku se do okolí rozlévá směs roztavených hornin, láva, o teplotě několika stovek stupňů Celsia. Učí nás tomu zkušenost ze Země, Měsíce, Marsu, Merkuru i Venuše, kde se s doklady sopečné činnosti vyvrhující roztavené silikáty setkáváme běžně. Nicméně jak lépe poznáváme sluneční soustavu, zjišťujeme, že sopečná činnost může mít i značně bizarnější podobu. Na některých ledových měsících totiž existují sopky, které do svého okolí chrlí směs vody, krystalků ledu, různých solí a plynů v procesu odborně označovaném jako kryovulkanismus. A jak dokládají nejnovější poznatky získané sondou Dawn z trpasličí planety (1) Ceres, kryovulkanismus se může vyskytovat i mnohem blíže ke Slunci, než jsme si původně mysleli.