Psal se rok 2005, když Mezinárodní konsorcium pro sekvencování genomu pšenice (International Wheat Genome Sequencing Consortium, IWGSC) zahájilo dlouhou snahu o vytvoření detailní mapy DNA zemědělské pšenice. Trvalo to 13 let a zabralo práci 200 vědců ze 73 pracovišť ve dvaceti státech. Teď půdorys genů uvnitř nejvýznamnější zemědělské plodiny dokončili a jejich objev může zlomově napomoci jejím budoucím úpravám pro klimatické změny.

V populární cimrmanovské hře Dobytí severního pólu herci zpívají, že se Čech přizpůsobil i tam, kde hynuli vlci a sobi. Podle nejnovější antropologické teorie se zdá, že tvůrci z divadla Járy Cimrmana zase jednou trefili hřebíček na hlavičku. Tedy, s malým dodatkem. Schopnost využít jakýchkoli podmínek totiž podle tohoto konceptu nedefinuje jen Čechy, ale všechny příslušníky lidského druhu. Moderní lidé podle ní uspěli díky tomu, že se na rozdíl od svých příbuzných dokázali specializovat i na ty nejextrémnější podmínky – včetně polárních.

I když korálové útesy zabírají méně než procento mořského dna, žije v nich 25 procent mořského života - biodiverzita nejrůznějších druhů je u korálových útesů dokonce vyšší než u tropických lesů. Tato velkoměsta moří jsou však v ohrožení. Stoupající teplota moří ohrožuje korály samotné, bez jejichž přežití stěží mohou korálové útesy hostit další formy života. Do roku 2050 hrozí zánik až 90 procent z nich - minimálně část korálů se však změně naštěstí začíná přizpůsobovat.

Chování psů může lidem někdy připadat podivné – konec konců, potřebu značkovat si své území močí jsme jako civilizace již dávno překonali! Při bližším pohledu se však mohou občas vyjevit nápadně podobné detaily. Nejnovější práce sledující chování menších psů tak přišla s možným zjištěním, podle něhož se i při značkování dá poměrně efektivně lhát a odstrašovat soupeře - stačí mířit vysoko!

Vize dlouhodobých pobytů člověka v kosmickém prostoru přináší z mnoha důvodů řadu úskalí – od obav z radiace přes vliv stavu beztíže na funkci našich těl až po debaty, jak bude vypadat kosmické zemědělství. Tak trochu opomíjené je však téma kosmické chirurgie. Přitom se budeme muset připravit i na to, že čas od času bude třeba přistoupit i k operacím v kosmickém prostoru. Trochu překvapivě mohou podobné zákroky nakonec přinést užitek i lidem, kteří Zemi nikdy neopustí.

Ačkoliv jde zatím o polooficiální oznámení, nový japonský záměr v zásadě počítá s vybudováním sedm metrů vysoké dvoutunové rakety, která by měla v březnu příštího roku "skákat" do výšky 100 metrů a poté se vertikálně vrátit zpátky na zem. Jde tedy o podobný demonstrátor sloužící pro další potenciální vývoj, jakým byl v roce 2012 nosič Grasshopper společnosti SpaceX. Jeho experimentální "hopsání" nahoru a dolu bylo základem pro vývoj opětovně přistávajících prvních stupňů nosiče SpaceX, a bude zřejmě základem i pro vývoj BFR. Směřuje Japonsko k podobnému cíli?