Dosavadní scénář evoluce lidského rodu počítal s tím, že se lidé moderního typu vyvinuli kdesi ve východní Africe zhruba před 200 tisíci lety. Po dalších 140 milénií osídlovali Černý kontinent, sváděli boje, konkurovali si a křížili se s příbuznými příslušníky rodu Homo, až nakonec vyrazili kolonizovat zbytek světa. Tolik se alespoň podařilo vyčíst antropologům ze zkamenělin, archeologických nálezů a genetických srovnání různých lidských etnik. 

Stále častěji končí debata umělých inteligencí výrazy, jimž lidé přestávají rozumět - nejnověji se tak stalo v pokusu dvou konverzujících botů společnosti Facebook. Může jít také o náhodu, odborníci se však přiklánějí k tomu, že jde spíše o projevy překvapivého a rostoucího chápání neuronových sítí lidské řeči. Mohlo by to strojům jak konečně dodat "duši" blízkou člověku, tak i změnit chápání lingvistiky. 

Soukromá společnost SpaceX se proslavila snahou recyklovat první stupně svých raket Falcon 9 pro další lety. Po jejím boku však možná brzy stane i jiná "recyklační" iniciativa - americká NASA totiž vypsala desetimilionovou studii, která má řešit, zda je možné vrchní stupně nosičů upravovat pro obytné využití jako kosmické stanice. Nejde přitom o nový nápad, při současné poptávce o maximalizaci využívání kosmonautiky se však konečně může setkat s pozitivní odezvou. 

Každý, kdo někdy navštívil Řím, musel vzdát hold umění starověkých stavitelů. Největší obdiv kupodivu nevyvolává Koloseum. Obří amfiteátr sice přečkal staletí, ale také je to na něm dost znát. Nevěřícné pohledy vyvolává zejména Pantheon, chrám všech bohů, který přečkal posledních 1900 let takřka bez poskvrnky. V sedmém století jej Římané pouze přestrojili za kostel, v kterémžto stavu vytrval dodnes.

Planeta Země zažila během své historie nejméně pět velkých hromadných vymírání. To poslední přitom nastalo, přinejmenším z geologického hlediska, docela nedávno – před pouhými 66 miliony let. Jeho nejvýraznějším průvodním jevem bylo vymření dinosaurů. Kompletně ale vymizeli také velcí mořští plazi, pterosauři a řada dalších skupin organismů. 

Od té doby, co astronomové dohlédnou k jiným hvězdám, mnohé z nich trápí nepřítomnost viditelného dvojčete naši nejbližší hvězdy, Slunce. Většina hvězd na obloze totiž existuje v páru – naše Slunce a menšina dalších hvězd však nebesy kráčejí osamocené. Podle nové studie tomu však tak vždy nebylo. Dokonce se zdá, že všechny hvězdy vznikají v páru a teprve postupně některé z nich o své kosmické dvojče přijdou.