Energetická krize lidské civilizace působí v řadě ohledů paradoxně. Nejenže pod našima nohama rotují obří kvanta rozžhavené horniny, ale Země navíc obíhá kolem 4,6 miliardy let explodující koule horkého plazmatu, které říkáme Slunce. I přesto máme problém z obou těchto zdrojů smysluplně získat dost energie, a jsme tak závislí hlavně na fosilním palivu vzniklém z předešlých mrtvých obyvatel planety. Na Zemi však rozhodně existuje jeden druh, který "solární energii" ke svému chodu majoritně využívá – jde o rostliny závislé na fotosyntéze. Nová studie Cambridgské univerzity přispěla k tomu, abychom jejich metodu jednou mohli začít využívat v energetice i my.

Z přírody známe různé, nezřídka podivné, životní strategie. Na jednu stranu existují parazitické rostliny, které vysávají své zelené hostitele. Tuto skupinu zastupuje například jmelí. Nalézt můžeme také masožravé rostliny, které lapají hmyz nebo dokonce malé obratlovce. Živočichové to rostlinám "vracejí" prostřednictvím nejrůznějších forem býložravosti. Výjimkou nejsou ani parazitické vztahy založené na vysávání rostlinných šťáv nebo tvorbě hálek, zduřelých útvarů z rostlinné tkáně. Mezi nejpodivnější potravní strategie se ale dozajista zařadí nově objevený vztah mezi duby, hálkujícími vosičkami a kaňatci, parazitickými rostlinami z čeledi vavřínovitých. Přinejmenším v Americe totiž kaňatce vysávají živiny přímo z hálek a pomyslný souboj mezi zvířaty a rostlinami tak posouvají na úplně novou úroveň.