Vyhrát v loterii jednou je štěstí. Vyhrát dvakrát je zázrak. Ale vyhrát čtrnáctkrát? To už není náhoda – to je systém. Rumunsko-australský matematik Stefan Mandel dokázal v 80. a 90. letech vyhrát jackpoty po celém světě – a nešlo o žádný podvod. Jeho tajemstvím byla jednoduchá kombinatorika, zákony pravděpodobnosti a extrémně promyšlená organizace. Tento příběh je lekcí o tom, jak pochopení systému může porazit samotnou hru.

Na utajené konferenci v Kalifornii dostalo třicet špičkových matematiků za úkol posoudit důkazy vytvořené umělou inteligencí – a porovnat je s důkazy vytvořenými lidmi. Výsledek byl šokující: v téměř třetině případů se matematici domnívali, že strojový důkaz napsal člověk. Tato „slepá zkouška“ znamená zásadní zlom – AI nejen že chápe strukturu matematického uvažování, ale umí jej napodobit tak přesně, že mate i ty nejlepší.

Naše každodenní matematika končí někde u milionu nebo bilionu. Ale matematici žijí v jiném světě – ve světě čísel tak obrovských, že je nelze zapsat, vyjádřit, natož si je představit. A právě v tomto světě se odehrává fascinující hon za číslem, které by mohlo odhalit, kde končí samotná logická struktura matematiky. A začíná něco... za hranicí.

Po desítkách let bádání byl nalezen „svatý grál geometrického dláždění“ – dlaždice, která má třináct stran a připomíná klobouk. Pokud máte kladný vztah k matematice, může být inspirací pro originální dlažbu do vaší koupelny.

Obliba matematiky na školách klesá. Zatímco v roce 2013 si maturitu z matematiky zvolilo 39 procent středoškoláků, letos jen 17 procent. Pozoruhodná studie přitom naznačuje, že deficit matematiky může mít důsledky na mozky dětí a dospívajících.

Začíná školní rok a děti v páté třídě brzy dostanou úkol typu „převeď arabská čísla na římská a naopak“. Takové zadání však má hned dvě slabá místa: Číslice, se kterými počítáme, nazýváme arabské, jenže Arabové je nevymysleli. A dokonce ani staří Římané nevymysleli římské číslice. Patří se to dětem říct.