Nový výzkum zjistil, že peří vzniklo 100 milionů let před ptáky. Tento objev zásadně mění to, jak nahlížíme na ptáky, dinosaury, pterosaury a samotné peří, jeho funkci a roli v největších událostech evoluce. Ještě před masovým vymřením dinosaurů mělo peří u zvířat hlavní účel izolace teploty a vypadá to, že ho měli už první dinosauři.

Kambrická exploze je všeobecně vnímána jako období, které stojí na počátku planetárního biomu, jak jej dnes známe. Co však pomohlo spustit nárůst komplexního života před víc než půlmiliardou let? Podle nové studie za to mohla paradoxně sopečná činnost. Ačkoliv je aktuální práce především simulací vlivu vulkanismu na klima, její výsledky sedí do jiných známých důkazů z dané éry.   

Více než tři dekády trvalo, než vědecká komunita plně docenila nález dinosauřích kostí, ke kterému došlo v polovině 80. let v zapadlém australském městečku. Dílem za to mohla přirozená latence vědeckého světa – dílem se však rovněž ukázalo, že teprve moderní technologie může vzorky skutečně náležitě prozkoumat. Buď jak buď, uvnitř starého nálezu nyní vědci objevili doposud nepopsaný druh dinosaura.

Při pohledu na teploměr se to možná nezdá, ale ve skutečnosti obýváme jedno z nejchladnějších období pozemského života. Zatímco v karbonu se světem táhly nekonečné džungle, v druhohorách dinosauři prospívali od pólu k pólu, a ještě během raných třetihor nebylo po zalednění ani stopy, dnes svírá polární oblasti naší planety led a sníh. Zatímco střídání dob ledových a meziledových v posledních statisících let ovlivňují hlavně změny při pohybu Země kolem slunce, výrazně delší výkyvy pozemského klimatu zůstávaly dlouho záhadnou. Nová studie ale přesvědčivě argumentuje, že za nimi stojí srážky kontinentů.

Vulkány nebývají vnímány jako jeden z matadorů planetární destrukce. Daleko větší pozornosti se dostává činnosti Slunce nebo nárazům kosmických planetek do Země. Snad za to může skutečnost, že poslové z kosmu působí jako cosi hrozivějšího, co nemáme pod kontrolou. Skutečnost nemůže být odlišnější. Od roztaveného vnitřku naší planety nás dělí relativně tenká pevná slupka, a vulkány podle nové studie dokonce mohly i za největší vymírání před 252 miliony let.

Historie evolučních zákrut hovoří jasně - jak delfíni, tak i velryby byli v minulosti obojživelnými tvory. V průběhu let se přeorientovali na mořské prostředí, a končetiny tak u nich přestaly připomínat nám známé zvířecí nohy. Objev fosilií prehistorického velrybího druhu Peregocetus pacificus ukazuje, jak na tuto změnu mohlo dojít.