Stejně jako si všichni automaticky představují princezny jako krásné éterické bytosti, Vikingy mají odnepaměti spojené s rohatými helmami. Ovšem tato paměť tady sahá ve skutečnosti jen pár desítek let do minulosti. Mýtus o vikingských přilbách totiž vznikl až koncem 19. století. A měl ho na svědomí jeden člověk…

Zavlečení nových nemocí, se kterými se místní obyvatelé nikdy nesetkali, může být zničující. Choroboplodné zárodky, které s sebou přivezli Evropané do Ameriky, zabily nesrovnatelně větší množství indiánů než železné meče conquistadorů. Obyvatelé středoamerických a jihoamerických civilizací ale zřejmě nebyli první, pro koho měl kontakt s neznámi patogeny, na které jejich imunita nebyla připravená, fatální následky. Prameny hned z několika směrů výzkumu dávají tišit, že naši předkové možná už ve starší době kamenné podobným způsobem vyhubili neandrtálce.

O důležitosti parazitických a symbiotických organismů pro normální fungování lidského těla se toho v poslední době napsalo hodně. Jak se čím dál jasněji ukazuje, lidské tělo v přirozeném stavu navazuje spolupráci se stovkami druhů mikroorganismů a docela dobře je schopné vycházet i s řadou makroskopických, například střevních, parazitů. 

S poruchou autistického spektra (PAS) se podle současných statistik rodí jedno až dvě děti ze sta. To je 700 milionů lidí napříč zeměkoulí, s jejichž zaměstnáváním si společnost stále moc neví rady. Jejich potenciál tak zůstává zbytečně nevyužitý.

Laikové dělí organismy na zvířata, rostliny a houby. Kdekdo z čtenářů možná slyšel o tom, že chaluhy nejsou tak úplně rostliny a spolu s takzvanými "hnědými řasami" tvoří zcela odlišnou větev stromu života. Mnohobuněčné organismy ovšem i tak tvoří jen pomyslnou třešničku na vrcholu pozemské biodiverzity. Základní dělení na hlavní skupiny musíme hledat daleko hlouběji, mezi jednobuněčnými mikroorganismy. 

Až od někoho uslyšíte, že doba velkých objevů skončila a v nalezení skrytých kulturních pokladů světového významu už doufá jen několik snílků, můžete kontrovat slovy Chauvet-Pont-d'Arc (Chauvetova jeskyně). Právě tak se jmenuje francouzská jeskyně, jejíž objev v roce 1994 rozčísl archeologické dění jako blesk z čistého nebe.