V přírodě můžeme nalézt řadu "přebujelých" orgánů, které na první pohled nikterak nepomáhají svým nositelům k přežití. Parohy jelenovitých sudokopytníků, masivní rohy brouků i ocasy pávů se vyvinuly působením pohlavního výběru. Všechny tyto ozdoby ale blednou před spermiemi octomilek, které mohou u některých druhů dosahovat až několikanásobku délky těla drobné mušky.

Roztoči mají špatnou pověst neprávem, opravdu škodí jich jen menšina. Většinou s jinými organismy žijí v symbióze. Podobně jako nejstarší objevený roztoč, který přes 320 miliony let "spolupracoval" s předchůdcem dnešních cvrčků. Používal je jen jako dopravní prostředek a nijak jim neškodil. 

Plastové skládky, které vyrůstají na dně oceánů, dnes už nikoho nepřekvapí. Biliony větších či menších kousků plastů se ale vznáší i na hladině. Mapa ukazuje, kde se tyto oblasti s největší koncentrací nacházejí. Je jich plné i dovolenkové Středozemní moře.

Těžko bychom hledali podivuhodnější rostlinu, než je mucholapka podivná. Nejen, že si přilepšuje lovem hmyzu, ale tomuto stylu života je ze všech masožravých rostlin přizpůsobená asi nejlépe. Její nášlapné pasti schopné ve zlomku sekundy přiklapnout nic netušící hmyz přitahují lidskou pozornost dnes, stejně jako kdysi.

Nedostatek vody trápí lidi napříč zeměkoulí, pomoct by ale mohla technologie původem z Chile. V tamní poušti Atacama vědci sbírají vodu z mlhy. 

Buňky lidí, všech mnohobuněčných živočichů, rostlin a hub, ale také jednobuněčných prvoků, obsahují řadu vnitřních komponent. Některé jsou zbytnější a v evoluci se u určitých skupin ztratily nebo výrazně pozměnily. Další se zdají daleko důležitější. Jednou z naprosto nezbytných součástek jsou – nebo se do nedávna zdály být – "buněčné elektrárny", mitochondrie.