Příroda

Asi každého někdy napadlo, jak asi byli barevní dinosauři. Zkameněliny zpravidla uchovávají pouze zbytky tvrdých tkání, a tak jsme v tomto ohledu byli donedávna odkázáni na vlastní fantazii, nebo představivost filmových tvůrců. Výjimečně kvalitní fosilie s konzervovanými pozůstatky měkkých tkání zanechalo jen několik obyvatel druhohorní souše. 

Není žádným tajemstvím, že na Zemi žijí slon africký a slon indický. Zdaleka ne každý ale ví, že tím výčet dnešních chobotnatců nekončí. 

V centru primatologie na východě Francie zkoumají vědci chování makaků. Výsledky jejich práce by mohly vrhnout nové světlo na otázku, zda mají zvířata duši. A nejen to, pomůže nám také lépe pochopit schopnosti malých dětí. 

Kousáním přenosná rakovina ďáblů medvědovitých, známějších jako tasmánští čerti, patří mezi úzkou skupinu bizarních parazitů, jejichž předci byli příslušníci téhož nebo blízce příbuzného druhu. Šlo o rakovinné buňky, které shodou náhod získaly schopnost nakazit i další jedince. 

Numerické schopnosti neboli početní výkony nejsou jen výdobytkem lidské mysli. Zvládá je i řada zvířat, která by bez počítání nemohla zvolit optimální postup při shánění potravy, námluvách, interakcích uvnitř i vně skupiny nebo při migraci. Určité početní základy jsou zkrátka nezbytnou podmínkou přežití ve volné přírodě.

V současnosti můžeme na nebi spatřit dvě skupiny aktivně létajících tvorů: ptáky a netopýry. V druhohorách bychom se ale mohli místo létajících savců setkat se skupinou starší – dnes již vymřelými ptakoještěry, kteří na rozdíl od všeobecného přesvědčení nepatřili mezi dinosaury a (na rozdíl od ptáků, kteří se z dinosaurů vyvinuli) tvořili samostatnou větev druhohorních plazů. Délka jejich vlády, impozantní vzhled a leckdy úctyhodná velikost provokují lidskou představivost dodnes.