Je tomu víc než tři roky, co se sonda New Horizons stala naší první sondou, která dosáhla trpasličí planety Pluto. Její mise však průletem kolem této vzdálené výspy sluneční soustavy neskončila. Poslední den uplynulého roku totiž New Horizons úspěšně prolétla kolem dalšího, nápadně menšího tělesa Ultima Thule. Po mnoha hodinách čekání nyní poslala na Zemi i první ostřejší snímky - těleso na nich vypadá jako takový "větší" sněhulák. Jedná se o vůbec nejvzdálenější těleso sluneční soustavy, kolem kterého prolétla pozemská sonda.

Kosmonautika se v roce 2018 dočkala "přestupného roku" - namísto velkolepých misí pokračoval vývoj nosičů a lodí, jejichž uplatnění se dočkáme až v budoucnu. Ani sondy nenabídly na spektakulární výjevy. Přesto došlo na několik významných milníků, nejednu krizi i start hned tří výrazných automatických misí, které nám v budoucnu přinesou zásadní odhalení o Marsu, asteroidech a Slunci. Připomeňte si strasti a slasti kosmonautiky v roce 2018.

Saturn, vzdálená šestá planeta sluneční soustavy, je všeobecně slavná především svými bílými prstenci. Jde se o jedinou planetu sluneční soustavy, která se pyšní podobně monumentálním doplňkem, i když mnohem slabší prstence nalezme i u jiných plynných obrů. Ani saturnské prstence však nebudou mít věčného trvání. Zmizet by mohly už během 100 až 300 milionů světelných let. To nám však na druhou stranu naznačuje i jejich stáří.

Je tomu o něco málo víc než týden, co u asteroidů Bennu zaparkovala sonda OSIRIS-REx agentury NASA, a už má na kontě první zajímavé zjištění! Jak jste nejspíše odtušili, vědecké přístroje detekovaly přítomnost jisté verze vody. Nečekejte však ani životodárnou tekutinu v její kapalné podobě, ani šokantni oddálení, které by vědci nepředpokládali. Přesto je nález učiněný na Bennu ukázkou toho, jak by mohla vypadat budoucnost kosmických letů.

Roky čekání a spekulací jsou nejspíše definitivně za námi. Jak v pondělí na tiskové konferenci Americké geofyzikální unie oznámili představitelé agentury NASA, sonda Voyager 2 konečně odlétla z oblasti, kterou lze ještě považovat za sféru Slunce, a přešla do mezihvězdného prostoru. Stalo se tak zhruba 17 miliard kilometrů od Země. Jde o pozoruhodnou událost i díky tomu, že podle dat proběhl únik Voyageru 2 jinak, než obdobný únik Voyageru 1 před pěti lety.

Jaká je podstata vesmíru? Na to se kosmologie a astrofyzika snaží najít řešení, co je věda vědou. Už zhruba sto let platí představa, že to, co z kosmu vidíme, je nejspíše jenom malou frakcí jeho opravdové podoby. Naučili jsme se používat termíny jako "temná hmota" nebo "temná energie", které by měly vyplňovat 96 procent zbylé neviditelné kosmické hmoty. Taková odpověď však uspokojuje jenom část fyziků. Jeden britský proto nyní přišel s alternativním vysvětlením, které je sice neméně prapodivné, ale o fous logičtější. V jeho modelu by totiž vesmír mohl být plný oceánu tekutiny o negativní hmotnosti vyluzující negativní gravitaci.