Ještě před pár lety by šlo o prvotřídní senzaci, dnes už je to ale ohraná písnička – značná část genetické informace moderních lidí pochází od neandrtálců. Větší otázkou zůstává, jaké geny nám naši evoluční "bratranci" zanechali. Nejnovější výzkum přitom ukazuje, že úseky lidské DNA, jejichž původ můžeme vystopovat k neandrtálcům, nápadně často reagují s viry nebo narušují jejich specifické funkce. Mohly za mezidruhovou mesaliancí z doby kamenné stát nákazy smrtících patogenů?

Medicínu vnímáme obvykle spíše jako moderní vynález, péče o nemocné se však datuje ještě před vynález civilizace. Starší výzkumy si často pohrávaly s myšlenkou, že primitivní zdravotní péče nejspíše stála bok po boku komplexního kulturního vývoje lidské empatie, soucitu a pohřebních praktik. Nová práce se však spíše než na symbolickou rovinu dívá na první zdravotní praktiky z pohledu praktického – minimálně u neandrtálců totiž péče o nemocné zvyšovala šance druhu přežít.

V populární cimrmanovské hře Dobytí severního pólu herci zpívají, že se Čech přizpůsobil i tam, kde hynuli vlci a sobi. Podle nejnovější antropologické teorie se zdá, že tvůrci z divadla Járy Cimrmana zase jednou trefili hřebíček na hlavičku. Tedy, s malým dodatkem. Schopnost využít jakýchkoli podmínek totiž podle tohoto konceptu nedefinuje jen Čechy, ale všechny příslušníky lidského druhu. Moderní lidé podle ní uspěli díky tomu, že se na rozdíl od svých příbuzných dokázali specializovat i na ty nejextrémnější podmínky – včetně polárních.

Každý Evropan má průměrně 2,7 procenta genů zděděných po neandrtálcích. Pár procent se může zdát zanedbatelné množství, ale pravděpodobně stačí k tomu, aby se projevila predispozice třeba k závislosti na nikotinu nebo ke vzniku cukrovky.