Vědec a popularizátor Carl Sagan byl zřejmě prvním, kdo vynesl na světlo světa ideu teraformace Marsu. Skoro půl století po jeho nápadu však Mars není o nic blíže Zemi, než byl v roce 1971, kdy Sagan publikoval svou studii řešící možnosti zahuštění marťanské atmosféry. Ačkoliv je Mars stále častějším předmětem debat kolem robotického průzkumu i pilotovaných misí - a Elon Musk proslavil ideu vybudování permanentní základny - přeměna celého Marsu na svět podobný Zemi se zdá být tím náročnější, čím více o ní uvažujeme.

Vedení americké vesmírné agentury NASA dalo zelenou unikátní misi, která bude navíc první svého druhu v historii kosmických letů. V rámci této mise by měl v roce 2034 na povrchu Saturnova velkého měsíce Titan přistát velký vrtulový dron Dragonfly (česky Vážka). Jeho úkolem bude po další nejméně dva roky provádět letecký průzkum Titanu, prokládaný řadou mezipřistání, během nichž bude dron analyzovat organické chemické sloučeniny a jiné materiály, nacházející se na povrchu tohoto měsíce. Půjde o první vícerotorový dron odlišný od jednoduché helikoptéry, vypuštěný do atmosféry jiného světa. Mnozí vědci budou v rámci této mise pracovat po velkou část svého života.

Nejslavnější planetou s prsteny je sice Saturn, rozhodně však nejde o jediného majitele podobných prstýnků. Všichni plynní obří ve sluneční soustavě disponují nějakými prsteny z prachových částeček. Nejnovější studie ale odhalila, že ty kolem Uranu jsou v kontextu naší soustavy zřejmě unikátní!

I když od lednového přeletu sondy New Horizons kolem planetky Ultima Thule uplynul už nějaký ten pátek, pomalý přenos dat z vesmíru k nám dorazil s podstatnými informacemi až nyní. Astronomové mají v rukou údaje z kamer, spektrometrů a lapačů kosmického prachu, které prozrazují, že planetka je prvním objektem Kuiperova pásu, který jsme měli možnost navštívit. Obsahuje materiál, z něhož vznikla samotná sluneční soustava, a tak v ní astrologové mohou číst jako v knize.

Pokud chceme jednou na Rudé planetě zapustit kořeny, bude k tomu potřeba najít a extrahovat i místní zdroje vody. Zdá se však, že nedostatku životodárné tekutiny se na Marsu bát nemusíme. Nová studie s využitím radaru pronikajícího hluboko pod marťanský povrch totiž odhalila, že u severního pólu Marsu je vody možná až příliš mnoho.

Trpasličí svět Pluto možná není členem klubu "skutečných" planet, to ale rozhodně neznamená, že ztrácí na významu. Již druhá práce naznačuje, že pod jeho povrchem by mohl být přítomný rozměrný tekutý oceán. Zdali je z vody, tekutého metanu či dusíku, sice ještě nevíme - a dlouho ani vědět nebudeme. Potvrzuje to ale, že tekutiny jsou ve vesmíru nejspíše čímsi zcela běžným.