Česko loni završilo čtvrtý rok srážkového deficitu. Vyšší míra deště a sněžení z počátku nového roku naznačuje, že by se suchem mohl být konec, tedy prozatím. Dle nové české studie pod vedením Martina Hanela z České zemědělské univerzity v Praze však ani sucho z posledních let nebylo tak drastické – alespoň ve srovnání s dřívějšími zaznamenanými suchými obdobími.

Legendární film Jurský park proslul scénou, ve které hrdinové poprvé uvidí dinosaury – obrovské brachiosaury – po příletu na ostrov Isla Nublar. Tomuto výjevu předchází daleko méně působivá, ale z vědeckého hlediska neméně pochopitelná scéna, při které se paleobotanička podivuje přítomnosti dávno vymřelých kapradin. Druhohory přitom byly stejně tak dobou opeřených teropodů, raných ptáků, nočních savců jako explozivního rozvoje krytosemenných rostlin. Zejména o počátcích poslední zmíněné skupiny toho příliš nevíme. Důležité nálezy z Číny, které posouvají stáří krytosemenných rostlin až o padesát milionů let, by ale situaci mohly výrazně změnit.

Nestává se často, že by vědci hledali nové léky v análech lidové moudrosti. Nová studie, která identifikovala unikátní kmen bakterií produkujících silná antibiotika, však byla inspirována právě příběhy o léčivé půdě v severoirském kraji Boho. Krom potenciální nové zbraně proti rezistentním patogenům práce naznačuje i nečekané multioborové možnosti archeologie, historie a kulturní antropologie.

Ačkoliv se tempo populačního růstu postupně celosvětově snižuje, vize budoucnosti lidstva je nemilosrdná – stále míříme k 9 až 11 miliardám lidí na planetě. Dojde-li na radikální prodloužení lidského života, může tento počet růst ještě více. Chceme-li nakrmit lidstvo na stále méně stabilní planetě, nebude zřejmě jiná možnost, než sáhnout po geneticky upravených plodinách. Unikátní americký výzkum nyní přišel s metodou, jak pomocí promování specifických genů navýšit biomasu rostlin až o 40 procent.

Zabalit slepici do hlíny, upéct a potom krustu i s pery sloupnout. Kdo by řekl, že podobným způsobem kdysi vznikly i jedny z nejvýznamnějších ptačích zkamenělin. Pravda, roli obyčejné hlíny zastala pryskyřice, z níž se po odpaření těkavých terpenů a dalších chemických přeměnách stal jantar. Jinak ale události nabraly stejný spád, jako když si kdysi lidé chtěli připravit drůbež. Díky tomu v barmském jantaru z jihovýchodní Asie nacházíme mimořádně zachovaná pera ptáků, kteří se zdejšími lesy proháněli v období křídy. Jak potom ukazuje nejnovější výzkum, před 99 miliony let nabýval ptačí pokryv těla nevídaných podob a mohl zahrnovat dokonce i nápadná, ale lehce vytrhnutelná pera s rolí důmyslné návnady.

Když se začne mluvit o zániku naší planety, obvykle se při tom handluje s cifrou pět miliard let. Tou dobou by totiž mělo Slunce vstoupit do finální fáze svého života a měnit se v rudého obra. Taková solární expanze přitom může spolknout i naši planetu! Ve skutečnosti se však život na Zemi takto žhavého konce nejspíše bát nemusí - pro většinu forem života bude totiž planeta jejich hřbitovem už zhruba za 500 milionů let. Poznejte, co nás čeká a nejspíše nemine.