Obezita společně s dalšími civilizačními chorobami trápí stále více lidí, a to hlavně ve vyspělých státech. Podle některých hypotéz za to může to, že žijeme v příliš čistém prostředí a chybí nám kontakt s parazity, kteří dříve běžně sídlili v našich střevech. Přitom taková škrkavka se člověku může skutečně hodit, když chce zhubnout.

Škvory obvykle bereme za obyčejný, možná trochu otravný, hmyz. Vzrušit nás na nich obvykle dokáže jen hemživá mrštnost, se kterou po odhalení zaplují do nejbližší štěrbiny, a s tím spojené historky o zalézání do uší. Anglický název škvorů, earwig, dokonce můžeme ze staré angličtiny přeložit jako "ušní brouci". Škvoři přitom do uší nezalézají o nic častěji než jakýkoli jiný hmyz a nějaké propichování bubínku klíšťkami na zadečku je holý nesmysl. Tvrdé tvarované štěty slouží škvorům při páření, lovu, nebo obraně. Jazykovědci proto soudí, že známá povídačka vznikla mezi prostým lidem až druhotně a původně dalo název "ušním broukům" něco docela jiného – jejich křídla.

Minulý týden uhynul v Keni poslední samec nosorožce bílého tuponosého Sudán. Na světě už zůstaly jen dvě neplodné samice, a navzdory jisté naději, již skýtá moderní věda, je tu další druh na pokraji vyhynutí. Připomeňte si zvířata, která, převážně kvůli lidem, už patrně nikdy živá neuvidíme, byť sem tam dochází k pokusům o jejich "vzkříšení".

Naše planeta byla mladá a ještě doutnala po posledním impaktu pozdního velkého bombardování, když kdesi v oceánech vznikl z anorganických chemických reakcí náš nejstarší společný předek - skutečně živá bytost. Tento hypotetický jednobuněčný organismus dnešní evoluční teorie nazývají Poslední univerzální společný předek alias LUCA (Last Universal CommonAncestor). Vědcům z univerzity v Groningenu se jej však nyní podařilo znovu přivést k životu.

Jezera, jež hrají odstíny od rudé po oranžovou jsou na různých částech zeměkoule, jedno však mají společné. Všechna nabízejí podívanou, z níž se tají dech. 

Satelitní snímky a průzkum pomocí dronů objevili u severovýchodního výběžku Antarktického ostrova obří, dosud skrytou, kolonie zhruba tři čtvrtě milionu hnízdících párů tučňáků kroužkových. O tom, že v oblasti tučňáci žijí, se vědělo, rozsah kolonií ale odborníky překvapil. Dosud známá populace se tak díky nim více než zdvojnásobila.