V botanické zahradě v Nantes, ležící na jihozápadě Francie, objevili masožravou rostlinu, která dokáže usmrtit asijské sršně. Nový objev je důležitý hlavně pro včelaře, protože jim asijské sršně dokáží zlikvidovat úly. 

Historie života na naší planetě je poznamenána zářnými vzestupy i strmými pády. Období rozmachu, jako třeba prvohorní svět obřího hmyzu nebo druhohorní věk dinosaurů, zpravidla skončila hromadným vymíráním. Při něm v důsledku kataklyzmatické katastrofy zanikla velká část druhů, přičemž ty zbývající začaly svou expanzi v následujícím období nanovo. Mezinárodní tým geologů a paleobiologů se ale pokusil tento pohled obrátit tak trochu vzhůru nohami. Pro rozvoj života jsou totiž podle odborníků klíčové živiny. A právě dostatek či nedostatek nezbytných stavebních prvků se více než cokoli jiného odráží na jeho vzestupech a pádech.

Japonská zoologická zahrada v Jamaguči si vzala za cíl věru nelehký úkol. Ve speciální expozici chce návštěvníky přesvědčit o tom, že švábi nejsou stvoření, která musí v lidech vyvolávat hnus. Ti odvážnější si budou moci i některého pohladit, třeba obřího syčivého z Madagaskaru. 

Dinosauři bývají označováni za vládce druhohor. Oprávněně. Po dobu téměř 150 milionů let ovládali přední příčky prakticky ve všech suchozemských ekosystémech. Na pomalu se prosazující savce a ptáky zbyly jen okrajové životní strategie jako hmyzožravost nebo noční aktivita. Pro představu – od slavného vymření dinosaurů uplynulo "jen" asi 65 milionů let, necelá polovina doby dinosauřího kralování! 

Tání ledovců nabralo od začátku 21. století rychlost a tloušťka ledovců se zmenšuje až o celý metr. Nejhůře jsou na tom ledovce ve Švýcarsku a na Aljašce. Hlavní příčinou nezadržitelného tání je stoupající teplota. 

Těžko bychom hledali známější symbol doby ledové než mamuty. Tito srstnatí chobotnatci obývali rozsáhlé oblasti severní polokoule až do konce poslední doby ledové před nějakými deseti tisíci let. Sibiřská věčně zmrzlá půda je však dodnes posetá jejich téměř dokonale zachovanými pozůstatky.