Nouzové přistání ruského nosiče Sojuz může spustit krizi, kterou pilotovaná kosmonautika ještě nezažila. Nehoda jediné lodi schopné převážet lidskou posádku, by mohla v nejčernějších scénářích vést až k opuštění a zakonzervování Mezinárodní vesmírné stanice. Pokud tedy nepřijde na pomoc Space X miliardáře Elona Muska.

Ačkoliv se kosmonautika v posledních dvou letech znovu nadechla k pilotovaným misím mimo Zemi, jeden futuristický příslib je jí stále cizí – umělá gravitace. Ani rozměrný design Muskovy lodi BFS ani návrhy stanice NASA obíhající Měsíc s něčím tak přízemním, jako by byla simulovaná přitažlivost, prozatím nepočítají. Umělá gravitace v sobě totiž vzdor jednoduchému principu přináší celou řadu problémů. Nový koncept z dílny NASA se přesto zaměřil na to, jak přitažlivost astronautům dopřát pomocí něčeho, co nápadně připomíná horskou dráhu.

Cílená doprava léčiv je novým velkým příslibem medicíny. Zatímco doposud jsme prášky museli polykat a vystavit tak chemii celý náš organismus, v budoucnu by se látky měly z ochranné slupky uvolňovat až v postiženém místě. Obvykle se v tomto kontextu skloňují možnosti nanotechnologie, Hongkongská univerzita však přišla i s jiným řešením.

Až čtyřistakrát silnější než magnetická rezonance – právě takové intenzity dosáhlo magnetické pole, které krátce vytvořil tým japonských vědců. Ačkoliv pokus neměl dlouhého trvání a skončil "ohňostrojem", dokazuje naše lepšící se schopnosti kontrolované manipulace s elektromagnetismem.

Ty nejjednodušší biologické otázky zároveň patří mezi nejtěžší. Jednou z nich je, proč se větší zvířata zdají pomalejší a nemotornější než zvířata menší. Na vině prokazatelně není pouze větší setrvačnost o mnoho hmotnějších těl. Už dříve vědci spočítali, že třeba sloni se pohybují až o 90 procent pomaleji, než bychom očekávali od závislostí platících u malých savců, jako jsou myši nebo rejsci. Do věci očividně vstupuje řada faktorů. Mezi ty nejvýznamnější ale bezpochyby patří rychlost přenosu nervových signálů, nebo ještě lépe, rychlost reflexů.

Ještě než se stal New York Velkým jablkem, přezdívalo se mu dlouhá léta Velká ústřice. Nikoli kvůli gastronomické libůstce jeho obyvatel, ale rozsáhlým ústřicovým útesům, které u velkoměsta čistily vodu a chránily ho v případě bouří a hurikánů. To by měl projekt na jejich návrat do vod u Brooklynu obnovit.