Ve vědeckofantastickém románu Setkání s Rámou spisovatele Arthura C. Clarkea prolétne sluneční soustavou obří automatizovaná mimozemská sonda velká desítky kilometrů. Budoucnost alespoň pozemských kosmických sond ovšem bude zřejmě přesně opačná. V uplynulém měsíci americká NASA dokončila první fázi mise MarCO, která k Marsu vyslala prozatím nejmenší pár sond v historii. Bude-li úspěšná i druhá fáze – samotný průlet kolem Marsu – automatické mise zítřka se nejspíše budou dále zmenšovat.

O globálních změnách klimatu většinou slýcháme v čistě negativních souvislostech. Samozřejmě pravda, že rizika plynoucí z dalekosáhlých změn teplot a srážek, výkyvů počasí i transformací celých ekosystémů můžeme jen těžko popřít. Jako každé změny ale mají i tyto transformace kladné a záporné stránky. Jednu z těch světlejších nedávno zdokumentovali kanadští, čínští a britští vědci ve vědeckém žurnálu Scientific Reports. S nasazením sofistikovaných počítačových modelů zjistili, že se zemědělské oblasti mohou do konce století rozšířit směrem na sever až o 1200 kilometrů. Než ale sebereme motyky a vydáme se na Sibiř, měli bychom zmínit i několik háčků, které tato zpráva skrývá.

Ačkoliv Pluto již nemá status planety, neznamená to, že nepřestává být předmětem vědeckého zájmu. Ba spíše naopak. Pozoruhodný svět nám nově odhalil více o tom, jak vznikala periferie sluneční soustavy. Zdá se totiž, že Pluto vzniklo spojením velkého množství komet. Nejznámější plutoid nám tak říká více o tom, jak komety vznikaly a kolik jich ve sluneční soustavě bylo.

Středověké období není zrovna proslavené svými komplikovanými lékařskými zákroky a vynálezy. Tím méně si středověk asociujeme s pokročilými protetikami – například první modernější brýle vznikly v renesanční Itálii až na konci 13. století, trvalo přitom několik dalších staletí, než se v Novověku vynález rozšířil dále. Nyní však tezi o pramalé vyspělosti protéz a podobných vynálezu nahlodává odhalení středověkého válečníka, který díky své umělé končetině působí spíše jako postava ze steampunkové fantasy!

Jsou tomu zhruba tři roky, co se stal motor EM Drive slavný. Údajný revoluční pohonný systém, který je pouze napájen elektřinou, totiž svým principem porušuje hned několik fyzikálních zákonů. Přesto u něj různé prvotní studie naměřily znatelný tah. Jak k tomu dochází, zatím nikdo nevěděl - spekulovalo se snad nad vznikem virtuálních částic či podobně exotickým řešením. Očekávání levnějších letů po sluneční soustavě i nutnost přepsat fyziku však minulý týden vzala definitivně za své. Zdá se totiž, že celý zázrak EM Drive nakonec není nic víc, než jen chybou měření danou magnetickým polem Země.

Stačí jen trochu upravit složení střevní mikroflóry a otevře se cesta ke snadnějšímu boji s epidemií obezity a civilizačních chorob. K jeho lepšímu poznání vědcům poslouží psi - podle nejnovějšího výzkumu mají totiž mikrobiom tak podobný lidskému, že jsou přímo ideálním modelovým zvířetem. Navíc i lidské studie - například o obezitě - lze aplikovat i na psy.