Články autora: Miroslav Krajča

Téměř každý, kdo kdy nosil chytré hodinky nebo fitness náramek, zná cíl: 10 000 kroků denně. Toto číslo je tak hluboce zakořeněno v populární kultuře zdravého životního stylu, že ho miliony lidí považují za medicínsky ověřenou normu. Není. Pochází z japonské marketingové kampaně z roku 1965, kdy výrobce pedometru Yamasa Tokei pojmenoval svůj produkt Manpo-kei — v překladu přibližně „měřič deseti tisíc kroků" — a zvolil číslo, které bylo kulaté, zapamatovatelné a vizuálně připomínalo japonský znak pro chůzi. Vědecké studie o mortalitě od té doby toto číslo soustavně zpochybňují.

Demence postihuje celosvětově přes 55 milionů lidí a každý rok přibyde dalších 10 milionů nových případů. Přes desetiletí výzkumu neexistuje žádný lék, který by ji léčil nebo spolehlivě zastavil. Proto je každý modulovatelný rizikový faktor předmětem intenzivní vědecké pozornosti. Výzkumníci z Mass General Brigham, Harvardu a Broad Institute nyní přinesli dosud nejrozsáhlejší prospektivní data: kdo pravidelně pil dvě až tři šálky kofeinové kávy denně, měl o 18 procent nižší riziko demence než ten, kdo nepil žádnou. Čtyřicet tři let sledování, 131 821 účastníků, 11 033 dokumentovaných případů. A bezkofeínová káva tento efekt nepřinesla vůbec.

Urgentní příjem je jedním z nejnáročnějších klinických prostředí, jaká existují: lékaři rozhodují pod časovým tlakem, s neúplnými informacemi, v přeplněném prostředí o tom, kdo potřebuje péči okamžitě a kdo může čekat. Triáž — třídění pacientů podle naléhavosti stavu — je prvním a kriticky důležitým krokem celého procesu. Nová generace AI systémů trénovaná na statisících urgentních případů nyní v klíčových parametrech překonává tradiční skórovací systémy i výkon juniorních lékařů. Výsledky otevírají zásadní otázku: jakou roli by měla umělá inteligence v urgentní medicíně hrát?

Smrt a daně jsou dvě nevyhnutelnosti lidského života — tak zní klasická sentencí. Alespoň jedna z nich by podle Raye Kurzweila nemusela platit ještě dlouho. Slavný futurista a former Google engineer v rozhovoru pro venture capital firmu Bessemer Venture Partners v roce 2024 zopakoval svou klíčovou předpověď: do roku 2029 dosáhne lidstvo takzvaného longevity escape velocity — bodu, kdy lékařský a technologický pokrok prodlouží průměrnou délku života rychleji, než jeden rok reálně ubíhá. Jde o jednu z nejdiskutovanějších futuristických predikcí současnosti — a stojí za to ji vzít vážně i ji podrobit kritickému pohledu.

Rakovina jícnu je osmou nejčastější rakovinou na světě a jednou z nejsmrtelnějších — pětileté přežití se pohybuje kolem 20 procent. Mezi jejími rizikovými faktory — kouření, alkohol, gastroezofageální reflux — je jeden, o kterém se mluví málo, přestože byl v roce 2016 Mezinárodní agenturou pro výzkum rakoviny (IARC) klasifikován jako pravděpodobný karcinogen skupiny 2A. Nejde o konkrétní nápoj. Jde o teplotu nad 65 stupňů Celsia. A dvě velké epidemiologické studie z Íránu a Keni nyní poskytují nejpřesnější kvantifikaci tohoto rizika, jakou věda dosud získala.

Placebo efekt je v medicíně dobře zdokumentovaný: pacient dostane cukrovou pilulku, ale myslí si, že dostal lék — a jeho bolest se zmírní. Mozek věří, tělo reaguje. Většina lidí ale předpokládá, že jde o mechanismus omezený na farmakologické kontexty, na nemocnice a klinické studie. Výzkum posledních dvou desetiletí ukazuje, že realita je jiná. Placebo efekt zasahuje do oblastí, o nichž se vám ani nezdá — do kvality vašeho výkonu po probuzení, do zdravotního benefitu ze cvičení, do toho, jak vaše tělo zpracovává stres. A jako pákou k němu může posloužit pouhá informace, i tehdy, když je falešná.