Spaní v houpací síti nemusí být jenom prospěšné pro vaše pohodlí, ale i paměť a kvalitu života. Naznačuje to nová dvojice studií, která zkoumala vliv celonočního houpání jak u lidí, tak i myší. Budou terapeutické postele budoucnosti zavěšené ke stropům?

Někteří živočichové naspí za den mnoho hodin, jiní pouze několik desítek minut. Prakticky všichni savci ale během spánku střídají dvě odlišné fáze mozkové aktivity. Kratší epizody REM spánku charakteristického rychlými pohyby očí (anglicky rapid eye movements, podle čehož dostal tento typ spánku i svůj název) střídají delší periody hlubšího NREM spánku vyznačujícího se tlumenější aktivitou centrální části nervové soustavy.  Jen menšina savců REM fázi zcela vynechává. Podobnou výjimkou jsou třeba kytovci, u kterých se v průběhu evoluce vyvinula schopnost "spát jen na půl mozku". Nejnovější výsledky od ploutvonožců potom ukazují, že lachtani došli zhruba na půl cesty mezi suchozemskými a vodními savci.

Pouhých třicet procent mužů a dvacet procent žen ve třetím věku může prohlásit, že se jim dobře spí. Zbytek se většinu noci převaluje, nemůže usnout nebo se opakovaně budí. Jaké jsou příčiny nekvalitního spánku seniorů?

Za polední ospalost může zpravidla nedostatek nočního spánku. Pokud ale počet prospaných hodin zvýšit nemůžete, lze se mu alespoň bránit několika snadnými kroky. Produktivitu a soustředění zlepší kromě trochy pohybu například i hudba či podhled na domácí zvířata, který podle amerického výzkumu zvyšuje úroveň oxytocinu.

Přestože odborníci dlouhá desetiletí doporučují spát na boku, nejlépe si podle nedávného průzkumu odpočinou lidé, kteří spí na zádech. Vzešlo z něj, že podle oblíbená poloha na člověka dokáže prozradit víc, než možná chce. 

Spánku se neoddává jen člověk a jeho nejbližší příbuzní. Pravidelně "si dáchne" také zbytek obratlovců, jak dokázala pozorování řady savců, ptáků, plazů, ryb i obojživelníků a experimenty na myších či rybách. Další výzkumy překvapivě prokázaly výskyt spánku podobných stavů také u hlístů a členovců. Jeho původ tak očividně musí ležet hluboko v evoluční minulosti živočichů. Výskyt spánku u tvorů bez mozku či alespoň centrální nervové zauzliny ale tipoval málokdo. Přesně to se ale nedávno podařilo prokázat skupině amerických biologů.