"Nejbližší" budoucnost Slunce je nejspíše mnoha lidem známá - do pěti miliard let dojde uvnitř Slunce palivo pro stávající typ reakce a hvězda se začne měnit v rudého obra. Během této etapy dost možná pohltí i Zemi. Tou dobou však už na jejím povrchu život s nejvyšší pravděpodobností nebude. Jakmile za zhruba další jednu až dvě miliardy let dojde na kolaps vnějších částí solární atmosféry, sluneční soustava se přemění na "planetární mlhovinu". Spolu s tím se zbylé sluneční jádro stane tzv. bílým trpaslíkem. Jak ten bude následně chladnout, bude se stávat trpaslíkem černým. Takový proces pak může trvat desítky až stovky miliard let. Nyní víme více o tom, jak detailněji vypadá.

Když by se na vás koncem triasu řítila třímetrová bestie s vizáží rozzuřeného nosorožce, nejspíše byste ji (tedy, pokud byste zrovna nebrali nohy na ramena) tipovali na dinosaura. Podle nejnovějších objevů ale mohlo jít o docela jiného tvora. Navzdory zažitým představám vás totiž do země nemusel zadupávat tvor z evoluční linie zahrnující dinosaury a ptáky, ale jeden z našich evolučních "bratranců" – savcovitý plaz rodu Lisowicia.

Česko loni završilo čtvrtý rok srážkového deficitu. Vyšší míra deště a sněžení z počátku nového roku naznačuje, že by se suchem mohl být konec, tedy prozatím. Dle nové české studie pod vedením Martina Hanela z České zemědělské univerzity v Praze však ani sucho z posledních let nebylo tak drastické – alespoň ve srovnání s dřívějšími zaznamenanými suchými obdobími.

Jsou tomu již dva týdny, co na odvrácené straně Měsíce přistála čínská sonda Čchang-e 4 (psali jsme zde). Jednalo se o vůbec první přistání pozemského plavidla na druhé lunární hemisféře. Nyní si čínská mise připsala další prvenství - na palubě sondy vyklíčily v kontrolovaném prostředí vůbec poprvé pozemské rostlinky. Víme díky tomu o fous víc o možnostech kosmického zemědělství.

Legendární film Jurský park proslul scénou, ve které hrdinové poprvé uvidí dinosaury – obrovské brachiosaury – po příletu na ostrov Isla Nublar. Tomuto výjevu předchází daleko méně působivá, ale z vědeckého hlediska neméně pochopitelná scéna, při které se paleobotanička podivuje přítomnosti dávno vymřelých kapradin. Druhohory přitom byly stejně tak dobou opeřených teropodů, raných ptáků, nočních savců jako explozivního rozvoje krytosemenných rostlin. Zejména o počátcích poslední zmíněné skupiny toho příliš nevíme. Důležité nálezy z Číny, které posouvají stáří krytosemenných rostlin až o padesát milionů let, by ale situaci mohly výrazně změnit.

I když žijeme v éře, kdy jsme na běžné úrovni schopni detekovat srážky černých děr nebo planet kolem jiných hvězd, těžko popřít, že těleso Oumuamua bylo v posledních dvou letech tou nejpopulárnější astronomickou událostí. První detekovaný průlet mezihvězdného objektu sluneční soustavou vzbudil pozornost kvůli určité podobnosti slavným sci-fi příběhům. A hypotetickou možnost jeho umělého původu řešila řada vědců. Oumuamua je však už přes rok na únikové trajektorii, a dohnat ji dnešními raketovými technologiemi by bylo extrémně drahé. Co kdybychom však sáhli po technologiích, které jsou prakticky na obzoru - jako třeba mobilní jaderné reaktory a iontové motory?