Ačkoliv je zemské jádro ukryté pod našima nohama, jeho poznání se doposud vzpíralo známým možnostem vědy. S nadsázkou lze říct, že více toho víme o povrchu Pluta, než kolik je potvrzeno o fungování pozemského jádra. Důvod tohoto rozporu je prostý - Pluto můžeme pozorovat z prolétající sondy, zatímco dostat se do jádra je o poznání náročnější i rizikovější. Nová práce chorvatsko-australského geofyzika Hrvoje Tkalčiče však přišla s možností nepřímé detekce projevů jádra - a podařilo se jí tak prokázat, že zemské jádro je skutečně pevné.

Termín biomasa – souhrn všech látek tvořících těla organismů – úspěšně pronikl mezi běžně používaná česká slova. Co je to ale taková nekromasa? Navzdory svému sugestivnímu názvu tento novější a méně známý biologický termín neoznačuje metalovou kapelu ani zbytky nemrtvých. Podle definice se jedná o hmotu náležející odumřelému organismu či organismům. Taková hmota přitom může být zajímavá hned z několika hledisek.

Absence komunikace a empatie k druhým bývá jádrem většiny mezilidských sporů. To, jak tuto propast překonat, řešila již řada umělců a umění - literatura, divadlo, hudba a v posledním století i film a videohry. Nová studie Stanfordu naznačuje, že se co do schopností nabídnout skutečné chápání druhého člověka, nemohou poměřovat s virtuální realitou.