Z přírody známe různé, nezřídka podivné, životní strategie. Na jednu stranu existují parazitické rostliny, které vysávají své zelené hostitele. Tuto skupinu zastupuje například jmelí. Nalézt můžeme také masožravé rostliny, které lapají hmyz nebo dokonce malé obratlovce. Živočichové to rostlinám "vracejí" prostřednictvím nejrůznějších forem býložravosti. Výjimkou nejsou ani parazitické vztahy založené na vysávání rostlinných šťáv nebo tvorbě hálek, zduřelých útvarů z rostlinné tkáně. Mezi nejpodivnější potravní strategie se ale dozajista zařadí nově objevený vztah mezi duby, hálkujícími vosičkami a kaňatci, parazitickými rostlinami z čeledi vavřínovitých. Přinejmenším v Americe totiž kaňatce vysávají živiny přímo z hálek a pomyslný souboj mezi zvířaty a rostlinami tak posouvají na úplně novou úroveň.

Magnetosféra je považovaná za nejvýraznějšího přirozeného ochránce pozemského života před nebezpečnou kosmickou radiací. Co však může nastat, když jednou kvůli přepólování o tuto ochranu Země přijde?

Při pohledu ze Země může vesmír působit jako nehybný černý monolit, opak je však pravdou. Například rozsáhlé oblasti naši galaxie se vyznačují dvěma hlavními hvězdnými populacemi. První skupina hvězd je bohatá na prvky, jako je kyslík, hořčík, křemík, síra, vápník a titan. Skupině druhé se těchto prvků dostává povážlivě méně, zato jsou však tyto hvězdy bohatší na železo. Rozdělení obou skupin naznačuje, že obě vznikly v radikálně odlišném kontextu v rámci celé galaxie. Doposud se přesně nevědělo, co by mohlo být jeho příčinou. Objevují se však indicie, že odpověď by mohla tkvět v sáhodlouhém období galaktické 'smrti' a proudění mezihvězdného plynu.