Říká se, že trpělivost přináší růže, ale někdy se vyplatí i netrpělivost nebo spíše správný odhad, kdy už další čekání na příslovečné růže nemá cenu. Příkladem může být čekání na tramvaj nebo autobus, který nejede. Po určité době čekání to většina z nás vzdá a cestovní plány pozmění, přejde na vzdálenější zastávku jiného dopravního prostředku nebo si zavolá taxi. Alternativní možnost existuje po celou dobu čekání, ale rozhodneme se pro ni až po určité době. 

Kdo nikdy neslyšel o archeoptryxovi, jako by nežil. Působivé zkameněliny známého "praptáka", který snoubil znaky moderních opeřenců a dinosaurů, získaly podobnou slávu jako Tyranosaurus rex nebo Brontosaurus. Kvůli nápadně mozaikovité stavbě těla jej řada dobových výzkumníků neváhala označit za podvrh. Jak ale ukazují fosilie nalezené v posledních letech především v Číně, archeopteryx byl mezi nejrůznějšími dinosaury koketujícími s peřím, křídly a letem ještě "nejnormálnější".

S objevy týkajícími se prvních organismů na Zemi se v poslední době roztrhl pytel. Hon za stále staršími fosiliemi ovšem trochu zastírá fakt, že ani po více než 200 letech nemáme zcela jasno jakým způsobem a za jakých podmínek život vznikl.

Teorií snažících se vysvětlit nezištné pomáhání druhým u řady zvířecích druhů i lidí je mnoho. Teď se mezi ně přidala jedna, která navrhuje, že za toto chování mohou infekce jinými organismy.

Třebaže se tomu nechce věřit, poslední mamuti srstnatí vymřeli až před 4000, možná dokonce jen 3700 lety. Jejich pozdní populace se už dávno neproháněly stepí a tundrou Eurasie. Přežívaly zcela izolovaně na ostrovech při severním a východním pobřeží Sibiře. 

V evolučním měřítku mezi sebou paraziti a jejich hostitelé vedou nesmiřitelný boj. Nový evoluční vynález, adaptace, jedné strany, má nevyhnutelně za následek evoluční protitah soupeře. Zvýšení odolnosti nebo efektivity infekčních stádií parazita vede ke zdokonalení obranných linií hostitele – ztluštění kůže, okyselení žaludečních šťáv, nebo třeba zlepšení zraku a poznávacích schopností, které příslušníkům hostitelského druhu umožní se nákaze vyhnout. Mezitím už ale přírodní výběr tlačí parazity ke zdokonalení stávajících metod nákazy, nebo vyvinutí úplně nových způsobů, jak se hostiteli dostat "pod kůži".